Anne - Hannah | DUEL

31. července 2012 v 22:31 |  DUEL
Startujeme třetí týden s povídkami na téma "Posedlost ohněm".

Hannah
"Hoří!", rozléhalo se vesnicí. Tento měsíc už podruhé. "Noste vodu, honem, než chytnou ostatní domy!". Seběhli se všichni lidé z okolí, každý popadl, co měl zrovna po ruce. Vědro, džbán, kropičku z kostela, ... Každý se snažil hasit stavení s dožkovou střechou. Každý až na jednoho. Tedy lépe řečeno jednu. Hannah Morgensternová seděla opodál v křoví a celé to dění pozorovala, ona sama nikým nepozorována. Ukájela se pohledem na plameny. Nemusela se sebe vůbec dotýkat, ale přesto v ní zmatek okolo vyvolával téměř orgasmus.
Došková střecha shořela úplně. Z domu zůstaly jen obvodové zdi. Hustý dým se ze stavení linul ještě následujícího dne.


Každý se obával toho, co uvnitř trosek spatří. Ohořelé tělíčko Nancy Dawsonové leželo v dětském pokoji na zbytcích postýlky. Nemluvně nemělo žádnou šanci na přežití. Stěna, která oddělovala Nancy od ložnice jejích rodičů se zhroutila a tak zatarasila jediný možný průchod. Pláč utichl. Matku druhý den po požáru odvezli do blázince v Green Walley. Tak tak ji vyvedli z hořícího domu. Již nikdy poté nespatřila svět za vysokým plotem.
Pohřeb se konal za přítomnosti celé vesnice. Všude panoval strach, že se útoky budou dále stupňovat. Dříve shořela jen stodola a pár zemědělských budov. Bylo to poprvé, co hořelo stavení s lidmi uvnitř. Stavení nepříliš majetné rodiny Dawsonů. Patricku Dawsonovi nezbylo na světě už vůbec nic, jen nenávist k neznámému žháři. Přespával u známých, každý z vesnice mu ochotně poskytl něco k jídlu a pití, postel v pokoji pro hosty... Občas tu a tam vypomohl, aby si přividělal pár zlaťáků, ale bylo to dost málo i na přespání v hostinci. Stal se z něj tichý, zachmuřený muž. Mluvil málo a začal se chovat poněkud podivínsky, ale byl poctivý a odváděl vždy dobrou práci, aniž by si na cokoli stěžoval. Často chodil do stájí k jedné poměrně bohaté rodině zde na Ostrově (nebyl to skutečný ostrov, jen velmi izolovaná vesnička). Vydržel několik hodin hřebelcovat jednoho koně. Říkalo se, že si s nimi povídá, ale nikdo nevěděl, proč ho to tam tak táhne. Lidé mu jako společnost nevyhovovali.
Měsíc po události šla patnáctiletá Hannah, chovanka místního kláštera, na svoji pravidelnou obchůzku. Pozdravila pár vesničanů a pak se vydala běhat po loukách, chytat motýly a zkrátka užívat života. Lidé o ní věděli, že je poněkud slaboduchá, ale považovali ji za velmi hodné děvče. A taky, že byla. Vůbec si nepřipouštěla, že udělala něco špatného. Nespojovala si smutek a rozhořčení obyvatel se svým činem. Ze svých pochůzek se vracívala vždycky k večeru. Sdílela pokoj spolu s šestiletou) dívenkou Ester. Byly dobré kamarádky (vlastně byly na stejné mentální úrovni). Vydržely si celé hodiny povídat o svých zážitcích. Teď už ale byl čas spát.
Sestra představená dusala těžkým krokem (vždyť byla také korpulentní dáma) po chodbě a kontrolovala pokojíčky malých nezbednic, jestli už spí. Jakmile uslyšela někoho špitat, ihned následovalo napomenutí. Hannah a Ester se zachumlaly do postýlek a předstíraly spánek. Esterka nakonec usnula doopravdy. Hannah však na spánek vůbec neměla pomyšlení. Neustále si pohrávala se svíčkou, kterou měla pod polštářem. Nedala jí spát. Lákala, aby ji zapálila a uviděla ten malý plamínek. Neodolala, zkontrolovala, jestli Ester spí (spala skutečně tvrdě), škrtla a pozorovala světýlko. Na její tváři se objevil úsměv. Hrála si se skapávajícím voskem a aoddávala se své vášni, ale nechala se příliš unést a hodila zdroj své radosti přímo do zlatavých vlásků její spolubydlící, malé kamarádky. Vlasy hořely až příliš dobře a malá Esterka s pištěním vyběhla na chodbu kláštěra. Vzbudila všechny okolo. Tohle Hannah v plánu neměla. Nečekala, až se vzbudí sestra představená, vzala nohy na ramena a utíkala pryč. Věděla, že ji budou hledat. To, že Hannah je žhář se rozkřiklo po celé vesnici. Malá dívka v noční košilce upalovala, co jí síly stačily, ale jelikož byla bosa, nemohla už dál a byla nucena se skrýt v lesíku. "Tak tady jsi, ty malá ďáblice!", ozval se za ní hlas Patricka Dawsona, který zrovna vyšel z nedaleké stáje. Neřekl už nic víc a zatáhl děvče zpátky ke koním. Nemohl nikoho nenávidět víc, než právě tu, která jej připravila o rodinu a šťastný život. Plakala. Kolem, se rozléhaly hlasy vesničanů s pochodněmi. Nešlo jim o nic jiného, než aby žhářka splatila všechny své hříchy vlastním utrpením. Vztek v nich byl schopen těch nejohavnějších činů. Pobíhali, hulákali, prohledávali a zuřili. Když prohledali celou vesnici, došla řada i na stáje. A tam ji konečně našli. Zavěšenou na tlustém konopném provazu, již zcela bezvládnou. Pohled na obličej přikrytý tmavýmy pocuchanými vlásky schladil nenávist obyvatel Ostrova natolik, že se teď pomalu a poklidně rozešli do svých domovů. Jejich chůzi provázelonezvyklé ticho. Chumlali se do prikrývek a jen kráčeli.
Uběhl týden a život ve vesnici se zase vrátil do svých starých kolejí (do takových, po kterých projíždí vlaky tak nějak loudavě a poklidně). Jen Patricka Dawsona už nikdy nikdo neviděl...


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vědma Vědma | Web | 2. srpna 2012 v 15:37 | Reagovat

drsné toto

2 Anne Anne | E-mail | Web | 2. srpna 2012 v 17:10 | Reagovat

[1]: Jedna z mých prvních asociací na posedlost ohněm :-D ...rozváděla jsem ji až přímo při psaní

3 Sekmeth Sekmeth | 6. srpna 2012 v 11:49 | Reagovat

Velmi dobré. Oceňuji poutavý nápad a dobrou slovní zásobu, kterou umíš používat. Máš velký talent. Držím ti palce k dalším podobným úspěchům.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama