Thalia - Nestvůra pod kloboukem | DUEL

26. července 2012 v 20:26 |  DUEL
Opožděně vám přínášíme druhou povídku, tentokrát od Thalii. Možnost hlasovat budete mít klasicky do neděle, kdy se spustí hlasování nové.

Nestvůra pod kloboukem
Slunce se pomalu schovávalo za vysoké kopce a zalévalo rudou září posledních paprsků údolí pod sebou. Nechala jsem vítr, aby mi cuchal vlasy a vál do tváří vůni pozdního léta. Seděla bych tak snad celé hodiny až do noci, ale vyrušily mě něčí těžké kroky. Byl to on, jistě, ani jsem nemusela otvírat oči. Muž přezdívaný Nestvůra pod kloboukem. Málo lidí znalo jeho skutečný příběh, většina ho snad ani znát nechtěla. Všichni se nechali slepě vést očima a soudili jej podle vzhledu. Pravda, měl ošklivou tvář, schovanou pod kloboukem a tmavými vousy. Popáleninu pod levým okem téměř nešlo vidět, stejně jako šrámy na čele - zranění z války. Tvrdilo se o něm, že je to podivín. Možná.

Pomalu se sunul okolo mě, s přimhouřenýma očima si měřil zírající lidi a ztěžka oddechoval. Vskutku mi ho bylo líto. Nikdo se nesnažil pohlédnout pod klobouk a vidět muže, který byl uvnitř - člověka s laskavým srdcem.
Zadívala jsem se na hladinu rybníka. Ten muž byl jako ten rybník - temná hladina, skrývající poklady hluboko uvnitř. Na břehu si hrálo malé dítě, asi tříleté děvčátko. Napadlo mě, jestli se i ona bude snažit někdy prohlédnout skrz hladinu na dno, nesoudit člověka jen podle toho, jak vypadá. Holčička se radovala z několika bílých labutí, které zobaly nadrobený chléb a blížily se k ní. Ve snaze se některé z nich dotknout se natáhla dopředu - a uklouzla. Ozval se výkřik a hlasité žbluňknutí. Labutě se s křikem rozletěly pryč.
Muž s kloboukem, v té chvíli už pár desítek metrů za mnou, se rozběhl a bez váhání skočil do vody. Během okamžiku se vynořil s kašlajícím dítětem v náručí a položil dívku na břeh. Než stačil sám vylézt, přiběhla nějaká žena, nejspíš dívčina matka, a začala ji plácat po zádech. Když holčička popadla dech, žena se s rozpaky zadívala na zachránce své dcery. Neslyšela jsem, co říká, ale jistě mu děkovala. Podle jejího výrazu jsem odtušila, že se ho na něco ptá, muž ale jen zabručel a šinul se dál. Neubránila jsem se úsměvu, když mu děvčátko zamávalo. Nepochybně získal muž, známý jako Nestvůra pod kloboukem, dalších pár obdivovatelů. Navzdory tomu, jak byl daleko, jsem mu stále viděla do obličeje. Jeho tvář byla kamenná jako vždycky a výraz nečitelný, ale hluboko uvnitř měl jistě radost.
Je smutné, že muž, co by měl být po právu nazýván Hrdinou, je mezi lidmi známý jako Nestvůra. Nicméně má alespoň těch pár lidí včetně mě, kteří ho neodsuzují za to, jak vypadá nebo jak připadá ostatním. My víme, že on je hrdina. Zvedla jsem se z lavičky a pomalu se vydala domů. Slunce zapadlo, den předal žezlo vlády noci a ta pod svou rouškou schovala veškeré pomluvy, čímž dala lidem naději na nový den - na nový začátek.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Deny Deny | E-mail | Web | 27. července 2012 v 17:54 | Reagovat

Páni, tak to je taky úžasný.
Vážně teď nevím komu dát hlas, je to hodně těžký volba.
No, ale přeci jen ho asi dám tobě C:

2 Krista Bene Krista Bene | Web | 28. července 2012 v 12:31 | Reagovat

Skutočne úžasná poviedka, vybrať si niekoho komu dať hlas bude neskutočne ťažké...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama