Srpen 2012

Aidrien Assagir – Zpěvy deště | DUEL

28. srpna 2012 v 22:09 DUEL

Aidrien Assagir


Prší. Slyším vzdálený hněv hromu, blesky dávno odlétly jinam. Kdysi by mi tahle píseň přinášela klid. Teď se mi duše svírá. Bezmoc mi protéká žilami. Cítím chlad
Hodiny odbíjejí. Nepočítám údery. Snažím se představit si praskot ohně. Ten jediný přináší náznak míru. Ale skutečně jen náznak. Kostel utichne a do popředí se dostane jiný, děsivější zvuk. Ozývá se i v mých snech. Neúprosně odpočítává, co musí nastat.
Otevírám okno, přestože to sestry zakázaly. Vítr vlétne do pokoje, kapky bičují mou tvář. Zhubla jsem. Nemohla jsem, nemohu pozřít jediné sousto, když vím… Toho slova se děsím i v myšlenkách. Pro jeho krutost a jednoznačnost.
Smrt. Nejkratší podstatné jméno, slovo krátké jako nic. Ta čtyři písmena bodají do srdce a berou dech. Berou chuť žít.

Avalon - Villonská balada | DUEL

28. srpna 2012 v 22:07 DUEL

Avalon


Když pološero přikrylo
tvář vody v kapkách dřímající,
probudil proud, co neskrylo
se v žáru jeho svící.
A ona vdechla jeho mráz
jež uhořelý snívá
o jedné z nejkrásnějších krás,
jak do nebe déšť zpívá!

Sny

26. srpna 2012 v 10:29 Tvorba: PRÓZA
Na klubový mail nám přičla další tvorba, moc děkujeme. Jelikož autorka poslala dvě povídky, zveřejníme je postupně, i když jsou poměrně krátké oproti jiným.

AUTOR: Wichiten
TÉMA: -
ŽÁNR: próza
NÁZEV: Sny

" Vidíš jak se louka zelená? Vidíš poletovat ptáky? Slyšíš děti a jejich radost? Vše je jinak! Louka se nezelená, ona tu už vůbec není. Místo ní je tu jen udusaná hlína a stopy krve. To nejsou jen tak ledajací ptáci, čekají, až všichni odejdou, aby se mohli nažrat masa. Neslyšíš radost dětí, ale jejich pláč nad mrtvolami rodičů. Všichni prchají pryč, všichni cítí stejný strach. Vojáci nepřítele zde drancují zásoby, a neberou na nikoho milost, to ty jsi tam jen stál a díval ses, snil jsi, že vše je jak dřív. Snil jsi v otevřeném boji. A to tě stálo život. Vidím, louka se opět zazelenala, ptáci opět poletují, slyším děti a jejich radostné výkřiky, ale ty ne. Ty už o tomhle sníš."

Krok do neznáma

24. srpna 2012 v 10:02 Tvorba: PRÓZA

Dorazila nám další tvorba, tentokrát je to povídka od Sušenky.

AUTOR: Sušenka
TÉMA: -
ŽÁNR: povídka
NÁZEV: Krok do neznáma

Šíleně miluju spánek. Už odmala. Ovšem nesnáším probuzením. Když otevřu oči, ihned se podívám střešním okem ven. Mám ho hned naproti posteli, takže pro mě, jako rozespalou, to nečiní nějak velký problém se podívat ven. Z okna na mě kouká krásně azurová obloha. Úplně bez mráčků. Konečně bude krásně. Napadá mě hned.
Když se probudím, mám tu tendenci ještě alespoň hodinku polehávat či pospávat. Ovšem teď, počasí se na mě doslova směje. Tuto šanci nesmím ihned odmítnout.
Jsem rozhodnuta, že budu vstávat. Mám doslova chuť z postele vyskočit a vyběhnout i v pyžamu na zahradu a hledět na tu oblohu.
Okem koukám na bratrovu postel. Postel zeje prázdnotou a je ustlána. Zajímavé… kolik je asi tak hodin? Určitě musí být už po desáté?! To je škoda, že jsem to takhle zaspala. Už mohly moje nožky ťapkat po čerstvě posekané trávě, a oči mohli směřovat na tu krásnu!
Tak tedy trochu naštvaná na sebe slézám schody dolů. Dole taky nikdo není. Jak by tu taky někdo mohl být?! Vždyť všichni jsou venku.

Pampelišky na pokraji smrti

19. srpna 2012 v 23:46 Tvorba: POEZIE
Na e-mail nám dorazila tahle báseň a tak jsme s řekla, proč jí nezveřejnit? Jsem ráda, že se konečně někdo odvážil poslat nám příspěvek do rubriky "Vaše tvorba", jen tak dál!

AUTOR: KT Wild
TÉMA: -
ŽÁNR: báseň
NÁZEV: Pampelišky na pokraji smrti
Co jsi přede mnou všechno měl?,
Kolik jsem ti toho vzala?,
Už nikdy bez lásky,co je to za úděl?,
Co jsem ti naopak,lásko,dala?

Věř mi to,anebo mě bij,
Obojí si zasloužím,
Slzami všechno trápení smyj,
Však po bolesti tvé netoužím.


Vaše Angela - Koupací kachnička | DUEL

19. srpna 2012 v 23:27 DUEL
Vaše Angela

Když nad tím teď přemýšlím, byla to hloupost… Hloupost nad všechny moje hlouposti v životě. Klidně propadnout ze všech předmětů ve škole, nebo poslouchat celý den jeho příkazy, všechno lepší než to, co se stalo…

Byl zrovna večer a naše velká rodina jela na už dlouho plánovanou dovolenou do Chorvatska. Ani nevím z čeho jsme jeli, naši rodiče na tom nejsou finančně nejlépe, oba provozují hospodu s názvem "U šťastné rodiny", což mi připadá trapné, ve skutečnosti jsme totiž nikdy šťastná rodina nebyli a nikdy také nebudeme. Máma byla vždycky závislá na tátovi, který hodně pil a kouřil a čas si na nás neudělal ani o víkendu, natož ve všední dny. Nesnášela jsem ho, někdy míval dost divné nálady, které projevoval zuřivostí, když ho někdo neposlouchal. Bylo to vždycky samé: "Jitko! Už jsem ti několikrát řekl, že s Luckou se kamarádit nebudeš! Copak si nedokážeš najít někoho jiného!?" nebo jsem se ho normálně zeptala (měl zrovna dobrou náladu jindy bych se netroufla), jestli můžu jit ven a on na to: "Proč bych tě měl pouštět? Jestli se nudíš, tak ti dám nějakou práci v hospodě!" Ale ten tón, kterým to říkal! Pořád stejný tón, ze kterého vyzařovalo: "Mám navrch, jsem prostě nejlepší a všichni mě musí poslouchat na slovo!" Prostě děs a hrůza.

Vera - Kačenka | DUEL

19. srpna 2012 v 23:26 DUEL
Vera

Sníh se ze zataženým mraků visících nízko nad krajinou lehoulince snášel k zemi a zaplňoval opuštěné uličky spícího města, zahaleného do noční temnoty. Lidé už dávno zhasli světla ve svých příbytcích a místo bdění se raději utápěli v blaženém světě nekončících snů z nichž je vytrhnou až první sluneční paprsky, objevující se nad obzorem.

Sněhové vločky s neobyčejnou lehkostí dopadaly jedna na druhou a při doteku k sobě přirůstaly v nekonečné spojení. Oděry na nerovné staré silnici tak brzy zmizeli pod bělostnou pokrývkou, jež se zlatě třpytila ve žlutém světle pouličních lamp, rozmístěných po straně zasněženého chodníku.
Jedinými zvuky potom bylo jen melodické skučení větru, pod jehož silou se načechrané vločky vznesly ze země a jako chmýří pampelišek se nechaly unášet prázdnou ulicí.
V jedné ze zamrzlých prohlubní na poškozeném povrchu asfaltové silnice se v naoranžovělém světle krčilo cosi malého a žlutavého jehož pravá barvy se pomalounku začala ztrácet pod narůstající sněhovou přikrývkou. Byla to obyčejná gumová kachnička, na kterou tam snad někdo zapomněl a už se pro ni nevrátil. Nebo nechtěl vrátit Zůstala tam sama.

Hledá se výpomoc!

19. srpna 2012 v 21:23
Už je to téměř DESET měsíců od založení Literárního klubu. Od té doby se toho hodně změnilo. Ze začátku to tady vedly dvě adminky - An a Emm a klub se rozrůstal. Po několika měsících se mezi adminy dostal i Wulfric, který se staral především o vzhled klubu.
A klub se dále rozrůstal a rozrůstal, stával se populárnějším a populárnějším. Spustila se soutěž o knihu a brzy začal i Duel. Zájemců o členství v klubu bylo stále více a více, dokonce si nás všimlo i Srdce klubu.

K dnešnímu datu je v klubu přesně 72 členů a více než 20 lidí čeká na rozhodnutí o přijetí. Ale je toho na nás už moc a nestíháme.
Proto jsme se rozhodli, že mezi sebe přijmeme ještě jednoho admina. Měl by spolu s námi na starost vyřizování přihlášek (vytváření profilů, mazání vyřízených přihlášek, odesílání e-mailů, úprava seznamů členů...)

Chceš se stát dalším adminem Literárního klubu?


Profil: Annieren

18. srpna 2012 v 23:18 Členové: A - L
Jméno: Annieren
Věk: 16
Tvorba v klubu: -
Co o sobě říká: Malá gymplačka, tichá, stydlivá, samotářská a nedružící se. Rádo to píše už odmalička, přičemž to vždycky milovalo fantasy. Patří to mezi typické "nerd girls", a proto u ní s tématem jako One Direction nepochodíte, o Avengers, Hrách o trůny, Tomu Hiddlestonovi, Doctoru Who či Sherlockovi si to však popovídá velice rádo. Také to rádo zklouzává k tumblrovské mluvě a je to vysoce nelabilní stvoření, takže pozor na něj. Ehm. Na mě. May the Force be with you.
Účasti v soutěžích: zatím se neúčastnila v soutěžích
Úspěchy v klubu: zatím žádné úspěchy


Profil: Aravis

15. srpna 2012 v 11:56 Členové: A - L
Jméno: Aravis
Věk: 14
Ukázka tvorby na osobním blogu: http://islandrie.blog.cz/1207/princezna-v-azylu
Tvorba v klubu: -
Co o sobě říká: Jsem tak trochu nápadně nenápadná holka, která nesnáší fyziku, naopak ale zbožňuje sloh ;) . Píšu už odmalička, ze začátku to byly hlavně pohádky, teď už spíš pohádky pro teenagery, které jsem nedávno začala házet na blog. Jsem jen dítě a vůbec mi to nevadí, klidně takhle zůstanu ještě nějakých 20 let :P . Holky o mě říkají, že mi "šplouchá na maják", ale komu z nás ne? :D Mám spoustu snů, ale největší z nich je vydat knížku. A mé motto? Směj se, zítra bude hůř a pozítří možná nebude ;)
Účasti v soutěžích: zatím se neúčastnila v soutěžích
Úspěchy v klubu: zatím žádné úspěchy