Aidrien Assagir – Zpěvy deště | DUEL

28. srpna 2012 v 22:09 |  DUEL

Aidrien Assagir


Prší. Slyším vzdálený hněv hromu, blesky dávno odlétly jinam. Kdysi by mi tahle píseň přinášela klid. Teď se mi duše svírá. Bezmoc mi protéká žilami. Cítím chlad
Hodiny odbíjejí. Nepočítám údery. Snažím se představit si praskot ohně. Ten jediný přináší náznak míru. Ale skutečně jen náznak. Kostel utichne a do popředí se dostane jiný, děsivější zvuk. Ozývá se i v mých snech. Neúprosně odpočítává, co musí nastat.
Otevírám okno, přestože to sestry zakázaly. Vítr vlétne do pokoje, kapky bičují mou tvář. Zhubla jsem. Nemohla jsem, nemohu pozřít jediné sousto, když vím… Toho slova se děsím i v myšlenkách. Pro jeho krutost a jednoznačnost.
Smrt. Nejkratší podstatné jméno, slovo krátké jako nic. Ta čtyři písmena bodají do srdce a berou dech. Berou chuť žít.


Můj syn. Můj maličký. Celý můj život leží na té posteli a… Všechno se nám dařilo. Po smůle a odříkání jsme měli všechno, co jsme chtěli. Tak proč? Kdo může za tuhle noční můru? Bůh? Ďábel? Který z nich má tohle na svědomí? Oba je proklínám!
Stál proti nám celý svět, když se měl narodit. Chtěli mi ho vzít, sotva se nadechl, ale ubránila jsem ho. Stejně jako v letech následujících. Pak to vzdali a my zůstali sami. Dávala jsem mu všechnu svou sílu, když ji potřeboval. Radovala jsem se z každého jeho vítězství. Přivedla jsem ho do tohoto světa, aby byl lepším, a svět se mi odvděčil takhle. Můj nebohý andílek! Spadl mi z nebe do náručí s polámanými křídly a já… Dýchá vůbec? Leží na posteli tak klidně a nehybně. Bože! On nedýchá! Ne, dýchá. Slabě, ale ještě dýchá. Díky, Bože. Nevím, jestli tam nahoře někde jsi. Moc dobře víš, že jsem v tebe nikdy nevěřila a nemodlila se k tobě. Teď tě však prosím celým svým srdcem. Neber mi ho. Vezmi si mě a jeho zachovej. Má před sebou celý život. Víc po tobě nežádám.
Svírá se mi hrdlo při pomyšlení na to, co ho čeká. Nemůžu se nadechnout. Ta věc mne tíží na prsou a bodá jako tisíce jehel.


"Mami, mám strach."
"Neboj se. To zvládneš. Jsi šikula."
"Všichni se mi budou smát."
"Nebudou. Odraz se, dej nohy na pedály a začni rychle šlapat."
"Ale držíš mě, že jo?"
"Jasně že jo."
"Mami, já jedu úplně sám!"
"Vidíš? Zvládl jsi to!"
"Mami?"
"Ano, miláčku?"
"Jsem trochu unavený."

"Co je mému synovi?"
"Nevím, jak bych vám to řekl, ale váš syn má CPVT."
"Cože má?"
"Je to katecholaminergní polymorfní ventrikulární tachykardie."

"Mami, viděla jsi toho tygra? Byl to obr. A ta tlama! Určitě by mě sežral jako malinu, kdyby tam nebylo to sklo."
"Ani by ses mu do břicha nevešel, jak se přecpal tím masem, co mu ošetřovatelé házeli."
"Myslíš?"
"Určitě."
"Pojedeme se ještě koupat, jak jsi slíbila? Aspoň na chvíli. Prosííííím."
"Dobře. Ale mám jednu podmínku."
"Jakou?"
"Nevypij jim tam všechnu vodu jako posledně."

"Nedá se s tím nic dělat?"
"β-blokátory nebyly účinné a v případě vašeho syna je zavedení ICD příliš riskantní."
"Kolik mu ještě zbývá času?"
"To si netroufám odhadnout. Je mi to líto."

"Mami, mami, podívej, co jsem ti namaloval."
"Teď ne, broučku, musím si chvíli odpočinout."
"Maminko…"


Byla jsem hloupá. Měla jsem s ním trávit víc času a já tu možnost promrhala. Měli jsme spolu trávit každou volnou chvíli, která nám byla dána.
Odpusť mi, synáčku. Odpusť své hloupé mámě, že si nevážila toho, co má. Že naivně věřila, že máme ještě hodně času. Mýlila jsem se. Měla jsem si na ten čas vzít dovolenou a využít naše chvíle lépe. Nikdy jsi neviděl moře. Prosím, odpusť mi. Odpusť.
"Píííííííííííííííííííííííííííííp."
Rodiče by neměli přežít své děti.

Hlasovat můžete zde
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Vera Vera | Web | 28. srpna 2012 v 23:26 | Reagovat

:'( smutný...ale moc krásné!...a ten konec...

2 Aidrien Assagir Aidrien Assagir | E-mail | Web | 29. srpna 2012 v 8:13 | Reagovat

Chci se omluvit za to, jak se moje povídka zobrazila. Nevím, čím to je, že se mi pod vším objevuje bílé pozadí.

3 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 29. srpna 2012 v 13:16 | Reagovat

[2]: Bílé pozadí je nepříjemné, já osobně bych ještě pro přehlednost oddělila ty vzpomínky, aby se nepatlaly dohromady části s doktory a s chlapcem, podle mě by to potom mělo větší efekt. :-)

4 Aidrien Assagir Aidrien Assagir | E-mail | Web | 29. srpna 2012 v 14:33 | Reagovat

[3]: Ono to bylo rozdělené. Nevím, proč se to smíchalo dohromady.

5 Thalia Thalia | Web | 31. srpna 2012 v 19:31 | Reagovat

Tak tohle je skutečně krásně napsané...

6 Annie Annie | Web | 8. září 2012 v 14:41 | Reagovat

"Rodiče by neměli přežít své děti."
Efektní zakončení, musím říct...

7 All All | E-mail | Web | 28. září 2012 v 22:51 | Reagovat

Nádherný! Krásný!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama