Metztli - Záhrobní známost | DUEL

5. srpna 2012 v 22:53 |  DUEL
Je tady čtvrté kolo DUELU na téma " Letní známost"!!

Metztli
Když jsem se do téhle čtvrti přistěhovala, jednalo se o poklidné místo k životu. Domek vedle domku, udržovaný trávník s nějakou tou páchnoucí kytičkou a vyřvávající ptáci na stromech. Takový ten kýč, co najdete všude na světě. Okej, na Antarktidě asi ne. Ale jinak nic neobvyklého. To byl taky ten důvod, proč jsem si domek koupila. Chtěla jsem klid. Přednášela jsem na univerzitě srovnávací religionistiku a ve volném čase jsem se neúspěšně věnovala psaní. Natolik neúspěšně, že mě donutilo se přestěhovat. Hm.


Brzy se do mého sousedství přistěhoval zajímavej chlápek. Teda předpokládala jsem chlápka. Stěhováci naházeli krabice do domku, majitele nevidět. Ale upřímně pochybuju, že by žena vlastnila takovou luxusní pornografickou sbírku. Soused byl obecně velice tichej. Nevycházel ven, minimálně já ho nepotkávala. Nebylo ho vidět, slyšet, nic. Jedinou známkou života byla každé pondělí plná popelnice a každý večer svítící okno v podkroví. Jsem od přírody zvědavá, tak jsem to jednoho dne riskla a zaklepala. Pro případ, že by byl náhodou doma jsem měla přichystanou báchorku o ucpaným odpadu. Už jsem se zmiňovala, že jsem nezadaná? Ne? Tak teď.
Jenže moje naděje na poznání souseda pohasínaly. Nikdo neotvíral. Koukla jsem na hodinky. Půl šesté. To přece většina lidí sedí doma, nebo ne? To jsem jenom já tak divná? Každopádně už jsem chtěla odejít, když se dveře pootevřely.
"Co chcete?"
Nechápala jsem. To jako ani neotevře? Csss. "Dobrý den, bydlím vedle Vás a ucpal se mi odpad. Nemohl byste mi prosím pomoct?"
"Uhodla," a dveře se zavřely. Potom se znovu pootevřely. "Nemáte snad číslo na instalatéra?"
Vycítila jsem šanci. "Ehm…ne?
"Přijdu v osm večer." Prásk!
Zůstala jsem stát jako opařená a přemýšlela, jestli se mi to nezdá. Ať už sen nebo ne, v osm večer jsem očekávala vzácného hosta, patřičně připravená. A posilněná nějakým tím alkoholem.
Přesně v osm zazvonil. Nádech, výdech. Napočítala jsem do pěti a otevřela dveře. A málem jsem je hned zase zavřela. To si ze mě dělá nějakej bůh prdel? Nebo to je pomsta za to, co jsem o něm řekla na některý přednášce? Ani rouhat se nemůžu, protože nevím ke komu. Ten chlap za dveřmi nebyl normální. Vypadal prostě divně. Zelenošedá kůže, každý oko mu šlo jiným směrem. A každý mělo jinou barvu. Víc jsem nestihla, ale tohle mi bohatě stačilo.
Chtěla jsem dveře zabouchnout, zamknout na milion západů a předstírat, že nejsem. Možná se i schovat. Do skříně například. Hm. Skříň se mi jevila jako výborný nápad. Jenže ten chlápek mi dveře chytl.
"Snad se mě nebojíte. Píšete o zombiích a mě byste nepustila dovnitř?"
Myslím, že jsem se rozhodla. Omdlím. A omdlela jsem.
Probral mě studenej hadr na ksichtě. Fuj. Chlápek si seděl na mojem křesle a s klidem anglického lorda si mě prohlížel. "Odpad jsem opravil. A snědl jsem Vám kočku."
Omdlít dvakrát po sobě bylo nad mé síly. Moje milovaná číča?! A teď sní mě? Jako v té pohádce o Otesánkovi?
<
Nakonec to dopadlo trochu jinak. James, jak se ten zombík jmenoval, se stal někým trochu víc než jen sousedem. Vždycky jsem měla slabost pro rozkládající se tělíčka, proto jsem o nich i psala. A když se přenesete přes onen nasládlý zápach, touhu sežrat vám mozek a sem tam brouka na nábytku, jde vlastně o ideálního milence. Neunavitelný, nezničitelný (až na sílu rozkladu).
A kočku jsem si koupila novou.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anne Anne | E-mail | Web | 6. srpna 2012 v 3:12 | Reagovat

sakra, já jsem ty povídky měla číst v opačném pořadí...ta od Lady Diabolus byla vcelku uklidňující...teď neusnu :-D ..."A snědl jsem vám kočku!" WTF? :-D

2 Terka Terka | Web | 6. srpna 2012 v 21:06 | Reagovat

Super povídka! Rozesmálo mě to o té kočce  na konci :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama