Vaše Angela - Koupací kachnička | DUEL

19. srpna 2012 v 23:27 |  DUEL
Vaše Angela

Když nad tím teď přemýšlím, byla to hloupost… Hloupost nad všechny moje hlouposti v životě. Klidně propadnout ze všech předmětů ve škole, nebo poslouchat celý den jeho příkazy, všechno lepší než to, co se stalo…

Byl zrovna večer a naše velká rodina jela na už dlouho plánovanou dovolenou do Chorvatska. Ani nevím z čeho jsme jeli, naši rodiče na tom nejsou finančně nejlépe, oba provozují hospodu s názvem "U šťastné rodiny", což mi připadá trapné, ve skutečnosti jsme totiž nikdy šťastná rodina nebyli a nikdy také nebudeme. Máma byla vždycky závislá na tátovi, který hodně pil a kouřil a čas si na nás neudělal ani o víkendu, natož ve všední dny. Nesnášela jsem ho, někdy míval dost divné nálady, které projevoval zuřivostí, když ho někdo neposlouchal. Bylo to vždycky samé: "Jitko! Už jsem ti několikrát řekl, že s Luckou se kamarádit nebudeš! Copak si nedokážeš najít někoho jiného!?" nebo jsem se ho normálně zeptala (měl zrovna dobrou náladu jindy bych se netroufla), jestli můžu jit ven a on na to: "Proč bych tě měl pouštět? Jestli se nudíš, tak ti dám nějakou práci v hospodě!" Ale ten tón, kterým to říkal! Pořád stejný tón, ze kterého vyzařovalo: "Mám navrch, jsem prostě nejlepší a všichni mě musí poslouchat na slovo!" Prostě děs a hrůza.


Řeknu vám, co bych za to dala, slyšet znovu jeho hlas i nadávky… Ta cesta autem všechno změnila a to navždycky…

Adélka si zrovna spokojeně hrála se svojí nejoblíbenější hračkou- gumovou koupací kachničkou, která dříve bývala i moje. Adélka má tu koupací kachničku moc ráda, tahá i všude s sebou, dokonce i na spaní.

Ten den jsem měla špatnou náladu a to vždycky dopadne katastrofálně. K tomu všemu tátovi můj o tři roky mladší brácha nakecal, že mám kluka. Táta začal vyvádět: "Jitko, jak je možné, že jsi mi o něm neřekla!" "Proč bych ti měla pořád všechno říkat! Stejně bys mi zakázal s ním chodit!", ohradila jsem se. "To se ví, že zakázal! Víš vůbec, co je rodina zač? Jsou to pobožní věřící blázni! Nechci s nimi mít nic společného, jednou bude potřeba pomocná ruka do hospody, myslíš, že bych mohl podnik předat tomu tvýmu bláznovi!?" "Jakýmu bláznovi? Patrik je normální kluk a abys věděl jednou se odstěhuju a na ten váš podnik s nepravdivým názvem seru!" "Tak ty budeš ještě drzá!?", jeli jsme zrovna okolo strmého svahu, táta po mě do zadu napřáhl ruku pro pořádnou facku a vtom se to stalo… Nezvládl řízení… všechno proběhlo tak rychle, potom už jsme jen padali a padali. Na nic dalšího už si nepamatuju, probudila jsem se v nemocnici.

Nad mojí postelí stála máma s Adélkou, řekli mi, že táta to nepřežil… Byla jsem úplně beze slov, zpod víček se mi začali koulet slzy a nedokázala jsem s pláčem přestat. Už nikdy to nebude jako dřív… Budu si to na pořád vyčítat.

"Jitko, neplakej. Na, tady máš mojí koupací kačenku. Můžeš si jí nechat, napořád. Mám tě moc ráda." Začala jsem plakat ještě víc, taky kdo by tohle zrovna od Adélky čekal.


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Thalia Thalia | Web | 21. srpna 2012 v 22:00 | Reagovat

Popravdě jsem byla zvědavá, jak bude tohle zvláštní téma zpracováno, povedlo se Ti to :)

2 Vaše Angela Vaše Angela | E-mail | Web | 22. srpna 2012 v 13:23 | Reagovat

[1]: Neřekla bych, ale děkuju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama