Terka M - Amnésie | DUEL

16. září 2012 v 14:18 |  DUEL

Terka M

Když jsem byla malá, vzpomínala Jolana Kralinová na své dětství zatímco ležela na jednotce intenzivní péče v Ostravské nemocnici. Lékaři jí už dávno připravují na téměř jistou smrt, které se dočká pokud si nevzpomene alespoň na sebemenší detail z jejího života.
"Slečno," řekla po otevření dveří zdravotní sestřička "Máte tu návštěvu." usmála se na ni, ale přitom jí bylo do pláče.
"Kdo?" zeptala se Jolana ještě stále vyčerpaná z poslední operace, která jí měla podle doktorů pomoct, ale nestalo se tak.
"Nějaký Ben. Tvrdí, že Vás zná." řekne a odejde z místnosti.
Do pokoje vešel hnědooký zrzavý kluk. Měl oči jako anděl. Usmíval se. Jolana se do něj ihned zamilovala, ač nevěděla, kdo to je. Byla si celkem jistá, že ho předtím, než ztratila paměť, dobře znala.
"Ahoj Joli," pozdravil ji zkratkou jejího jména, kterou si Jolana nepamatovala.
"Ehm," netušila co říct "Jsem Jolana."


"Já vím, říkám ti 'Joli'. Je to tvoje přezdívka." usmál se a pohladil ji po jejích rozčepýřených a zacuchaných vlasech a trochu jí je uhladil. Ona jen zatřásla hlavou, aby je měla jako předtím.
"Kdo jsi?" zeptala se po dlouhých minutách, kdy si nedokázala vzpomenout. Nevěděla co pro ni znamená, ale byla si jistá, že hodně. Měla tušení, které ji nikdy nezklamalo, že spolu něco měli. Něco hodně intimního.
"Ben. Jsem tvůj snoubenec. Teda, byl jsem," povzdechl si "Před tou amnésií." před obličejem se mu objevil obraz jak spolu s Jolanou leží na trávě. Jolana na sobě tehdy měla bílé krajkované šaty, on tam přiběhl a podal jí kytici plnou kopretin, jejích oblíbených květin. Líbali se. Líbali se dokud se nesetmělo a ona musela jet domů. Jela autem, ale nedojela. Kousek od toho parku havarovala. Ben brečel. Dával si za vinu, že ji neodvezl, ale nemohl. "Miluji tě, Joli." vyslovil jí své city "Je mi to strašně líto, je to moje chyba."
"Co se mi stalo?" zeptala se Jolana když už se konečně odhodlala mluvit a vzala Benovu hlavu do náruče. On stále, zatímco se jí díval do jejích modrých lesklých očí, brečel.
"Před měsícem jsme spolu slavili výročí našeho seznámení, již páté," upozornil ji "Leželi jsme v tom nejkrásnějším parku na trávě, ty si měla na sobě bílé krajkované šaty, bylo horko. Donesl jsem ti čerstvě natrhanou kytici kopretin, tvých oblíbených květin. Pak jsme se líbali, dlouho jsme se líbali." vzpomínal s úsměvem na jejich poslední chvíle před amnésií "Jela jsi domů, autem. Na křižovatce poblíž se s tebou srazil nepozorný řidič kamionu, viděl jsem to na vlastní oči, ale nemohl jsem nic dělat. Byl jsem daleko." rozpláče se.
"Připomeneš mi, jak jsme se líbali?" usměje se na něj svým zářivým úsměvem a Ben souhlasí. Obejme ji kolem pasu a políbí jí. Jejich pusa po amnésii je ještě sladší a krásnější než předtím.
"Jsem-" Jolana ho svým polibkem. Dlouhým polibkem umlčí.
"Miluji tě, Bene," zasměje se stejně jako před měsícem, kdy měli výročí. Vzpomněla jsem si, stále se usmívá "Co všechno dokáže jeden polibek, co?"
"Dokáže zázraky," přisvědčí.
Ben chodil za Jolanou skoro každý den po dobu té amnésie, ale nevzpomněla si. Až teď, radoval se spolu s ní. Líbal ji stejně jako před měsícem a stokrát líp. Líbal ji déle než tehdy.
Jejich rty, které se po měsíci znovu setkaly, se nadšeně dotýkaly jeden druhého.
Láska, která je k sobě propletla, byla stále silnější. Nebyla to taková ta obyčejná, která časem vyprchá, tato dokázala zázraky. Kouzelné zázraky, které ovládne pouze ten, kdo získá spřízněnou duši a zároveň opravdovou lásku.


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Wulfric Wulfric | E-mail | Web | 25. září 2012 v 18:51 | Reagovat

Zajímavé - i docela dobře napsané, ale... zkrátka a dobře, červená knihovna není nic pro mě :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama