Nevzdávej to!

13. října 2012 v 11:10 |  Tvorba: PRÓZA

AUTOR: Vera
TÉMA: -
ŽÁNR: próza
NÁZEV: Nevzdávej to!

Lissa seděla shrbená s hlavou téměř přitisknutou k desce na školní lavici a propiskou, jež křečovitě svírala v pravé ruce, vytvářela na čitých linkách tlustého sešitu obrysy psacího písma. S tváří zakrytou dlouhými hnědými vlasy, které jí volně spadaly kolem hlavy, jen upřeně hleděla do jediného bodu, a chvílemi se dokonce zdálo, jako by přestala mrkat.
Psaní pro ni bylo podstatná součást života. Nepředstavila si sama sebe, jak kdy dělá něco jiného.
Přímo před očima se jí promítala jedna zhmotněná myšlenka za druhou, které z pomocí slov převáděla na papír do podoby plynulého děje, jímž zaplnila již značkou část předchozích stránek.
Pro tuto chvíli žila uprostřed své vlastní virtuální reality. Jen spisovatel a jeho příběh.
Zatímco kolem ní hlučela typická desetiminutová vřava, oddělená z každé strany krátkým zvukovým signálem na způsob zvonění. Jinými slovy přestávka. Jeden pihovatý spolužák s vlasy jako uhel právě ukradl jinému třídnímu dementovi pouzdro, který si to ovšem nenechal líbit a tak se ti dva jako blázni honili kolem dokola po učebně, doprovázeni mohutným řevem ze stran jiných spolužáků, takže židličky a lavice s rachotem vrzaly o podlahu.
Snažila se je nevnímat. Namísto toho se ještě hlouběji ponořila do nitra své fantasie, kam nemá šanci dolehnout nic, co by ji dokázalo vyrušit.
Její nezastavitelná ruka, která mezitím s neobyčejnou rychlostí poletovala nad jednotlivými řádky a zaplňovala je inkoustem z propisky, se nakonec zastavila na konci stránky. Lissa bleskově obrátila list a do jeho dolní části napsala číslo. 27.
A novou větou pokračovala v dál v rozvíjející se zápletce. O dění ve třídě se ani zajímat nemohla, v mozku se jí právě nakupila vlna nápadů a ona je potřebovala rychle zaznamenat, aby nepřišly v zapomnění.
"Lisso?"
Z činnosti ji náhle vytrhl známý hlas.
"Mmmt."
Cosi zamumlala, ve snaze dokončit alespoň tu část věty, která jí právě ležela v mysli. Ještě nezacvaknutou propisku odhodila kamsi na kraj stolu a zvedla oči od své práce. Nad ní se skláněla dívka s vlasy staženými do vysokého culíku, který ji díky skloněnému úhlu obličeje mírně zasahoval až do čela.
"Aaaa! ty píše druhej díl Půlnočního Slunce!"
Vykřikla a pohledem zaostřila na otevřenou část sešitu.
"Ehm jo…"


Řekla Liss, přičemž se jí na rtech objevil slabý náznak úsměvu.
"Zatím mám jenom pár stránek…"
Nadzdvihla svá předloktí, kterými si zatím zakrývala své dílo, čistě kvůli bezpečnosti, aby zase nekolovalo po třídě, jako se jí to onehdy stalo s její minulou povídkou.
"Já vím, že jsem řekl, a žádné pokračování, ale včera jsem dostala slabou chvilku, hned na to se objevila i kreativita a …jednoduše to nešlo."
"Ale, to je naprosto úžasný!"
"vážně?"
"No že váháš!"
Tanya zářila jako měsíček na hnoji a nijak neskrývala své nadšení. Odsunula prázdnou židličku vedle Lissy a okamžitě se vedle ní posadila.
"Tvoji povídku hltám už od první věty první kapitoly! Je úžasná! Naprosto! A ty taky'! Víš to!?"
"Jéjda děkuju."
Lissa sklopila svůj pohled, zatímco jí pomalu červenaly tváře.
"Hodíš to dneska na blog?"
"možná"
Skousla si vrchní ret mezi zuby a dlaní naznačila gesto, jako že ještě nemá úplně jasno.
"Mám napsanou první kapitolu, teď pracuji na druhé. To je tak všechno, co jsem od včerejška mohla stihnout."
Jenže pohled na to, jak Tanya dělá psí oči, ji v jistém smyslu obměkčil.
"no dobře, dobře, vyhrála's, dám to tam!"
Poraženě rozhodila ruce na strany, zatímco Tanya oslavovala její kapitulaci. Ale přitom ji kdesi uvnitř těšilo, že ji kamarádka takto podporuje.
"Jo, a ještě něco! ale na to potřebuji...nemáš kousek papíru?"
Lissa přikývla, nalistovala zadní stránku ve svém sešitě a beze slova, jen s mírným zvukem, to jak průrva pronikala papírem, ji vytrhla a popostrčila Tanyi. Ta si vytáhla z pouzdra propisku a začala na něj cosi psát.
"Našla jsem další dva blogy s povídkami!"
Oznámila, jakmile poslední adresu zakončila tečkou a hned poté papír podávala zpět k Lisse.
"Tak jsem si říkala, že je by tě to mohla zaujmout. Je to nějaký moderní fantasy"
"upíři?"
"Oh, díky Bohu ne!"
Protočila oči v sloup a potom se krátce zasmála.
"Každopádně"
Několikrát poklepala na povrch papíru svým ukazováčkem
"Se na ně podívej a uvidíš sama"

LATER…

Pršelo.
Jakmile došla domů, okamžitě zapnula počítač a posadila se na pohodlnou kancelářskou židli. Zpod paže vytáhla sešit a položila jej na dřevěnou desku stolu před sebou. Ten samý, jako měla dnes dopoledne ve škole.
Kurzorem myši přejela na ikonku "word" a dala se do přepisování. Prsty jí po klávesnici sice nelétaly taky rychle, jako to dokázala s perem v ruce, ale i tak byla její rychlost uspokojivá. Tu a tam opravila nedokonale popsanou zápletku, dokonce se jí povedlo i o několik řádků rozšířit dialogy mezi postavami, aby celá situace vyzněla, jako kdyby proti sobě opravdu stáli dva lidé se zcela odlišnými názory. Jak tak otáčela jedním listem papíru za druhým, vzpomněla si, o čem ve škole mluvila s Tanyou.
Zalovila kdesi v sešitě a vytáhla onu vytrženou stránku. Do internetového vyhledávače poté zadala adresu, která ji přesměrovala na dobře vypadající blogovou stránku. Hned jako první, věc, která jí padla do oka, byla dech beroucí design s fantasy námětem. Tělem jí projel mírný výboj kontrolovatelné závisti, když si vzpomněla na svůj vcelku obyčejný vzhled blogu, jehož záhlaví tvořil obrázek vycházejícího slunce nad potemnělou krajinou a pod tím obyčejným fontem písma svítil nadpis"půlnoční slunce"
Na hlavní stránce se mnoho nezdržovala, ihned rozklikla rubriku povídky a dala se do čtení…
To samé udělala i s druhým odkazem, který dostala od Tanyi.
"Co si to namlouvám, já nikdy umět psát nebudu…tak dokonalé popisy děje, zápletka, úžasný styl psaní autorek, které si naprosto skvěle dokážou pohrát s charakteristikami jednotlivých postav. Kam se na ně hrabu já…nikdy nenapíšu nic, jako ony…moje povídka je ve srovnání s nimi nic…nemá cenu dál psát…až teď mi dochází, jak je to hrozné…a já hloupá jsem naivně věřila opaku, že to alespoň trošku umím, ale teď už vím, že jsem se sama v sobě spletla…nikdy ze mě nebude spisovatelka…"
Setřela si slzu z víčka a zavřený sešit zahrabala až na samé dno šuplíku. Tam, kde ho už nikdy nikdo nenajde…

Na světě existuje spousty amatérských spisovatelů. A jak to tak bývá ve všem, některým to jde lépe a jiným zase hůř. Takový už je život.
Ale to, že někdo píše skvěle, z vás ještě nedělá Outsidera :)
Proto nemá cenu se s nikým srovnávat! Nesrážejte si zbytečně sebevědomí!
I vy kolem sebe jistě máte své čtenáře, kterým se vaše tvorba líbí, i když nepíšete jako profesionál. Protože je z nějakého důvodu váš příběh zaujal!
A navíc je jen opravdu málo lidí, kteří sklidí obrovský úspěch se svojí prvotinou…každý jsme přeci na něčem začínali…dokonce i slavní spisovatelé, jejichž díla obdivujeme :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ikari Ikari | Web | 13. října 2012 v 18:18 | Reagovat

škoda, že to není psáno z pohledu první osoby :) třetí osoba podává věci až z druhé ruky a vyrábí mezi protagonistou a čtenářem zbytečnou propast

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama