Týden k nepřežití

21. prosince 2012 v 22:45 |  Tvorba: PRÓZA
Omlouváme se, že jsme se přes měsíc neozvali. Jsou Vánoce a také se blíží konec školního roku, a my, školou povinní, musíme pilně studovat a shánět dárky. Doufáme, že přes prázdniny se klub zase rozjede a předem vám přejeme příjemné prožití vánočních svátků a bohatého ježíška.
A abyste se zatím nenudili, přikládáme povídku od Vědmy.

AUTOR: Vědma
TÉMA: -
ŽÁNR: próza
NÁZEV: Týden k nepřežití
(fanfiction k muzikálu CATS)

"...jo, přesně. Vědma mi půjčila chatu na horách a já se chystám udělat tam pořádnou pařbu. A bych byl rád, kdyby ses tam objevila, Cass. Misto se to nemusí dozvědět. Takže o víkendu," dořekl Rum Tum Tugger a položil to. Tohle bude zaručeně nejlepší víkend celých jeho devíti životů. Urovnal si pásek, zkontroloval, zdali se orel nechystá takhle náhodou vzlétnout, a dopadl do křesla. Polštář sice byl už tolik prosedaný, že se do něj Tugger víceméně propadl, ale nebylo to ani nijak nepohodlné. A vstávat se mu taky dvakrát nechtělo. Nemuselo by to bejt špatný místo na muchlování se s nějakou kočičkou, zamyslel se Tugger. Tvrdí se, že většina mužských mozkových buněk je "tam dole". U RTT se o tom nedalo ani moc pochybovat. Otočil hlavu, aby mohl juknout z okna, a zjistil, že začalo trochu sněžit. Bezva! pomyslel si. Tak to bude i s romantikou. Zatlemil se. Chtěl ve svých myšlenkách na blížící se pařbičku pokračovat, jenže prosedané křesílko bylo tak pohodlné, že za chvíli usnul. Představy v Tuggerových snech netřeba představovat...
...


Konečně nadešel čas pařby. RTT byl vzhůru už od čtyř a ujišťoval se, že je všechno OPRAVDU v dokonalém pořádku. Hlavní podmínkou bylo přijít až po šesté večerní, takže měl spoustu času, aby mohl všechno připravit. Dost často si nechával věci na poslední chvíli. Ani si nemohl sednout a oddychnout si. Čistě proto, že mu to orel nechtěl dovolit. Ještě jednou si projel zběžně sepsaný seznam pozvaných. Nepozval jen kočky. Ne snad, že by to jeho orel nezvládl. Jenže ještě nebyl taková svině, aby sváděl holku třeba takového Munkustrapa, tedy svého vlastního bratra. Pozval i Mungojerrieho a Rumpelteazer, ale zařekl se, že na ně bude muset po celou dobu dávat koutkem oka pozor. Tihle malí zlodějíčci toho mohli dost napáchat. Nejprve nevěděl, jestli zvát i Etceteru nebo Jemimu - byla to přeci jenom koťata - ale nakonec jim dal vědět taky. Jejich matky na seznamu nebyly. Stejně jako dost dalších. Kdo byl ale určitě na černé listině, byl kocouří kouzelník Mistoffelees. Tohle odrostlé černobílé kotě dokázalo Tuggerovi pořádně hnout s nervy. RTT z jejich posledního setkání vyšel značně znemožněn.
Otřásl se a nervózně mrknul na hodiny. Za pět minut šest. Mňuheh...za chvíli to začne, pomyslel si značně potěšeně a chtěl začít uklidňovat vzrušeného orla. Pak mu došlo, jak by to asi vypadalo, a myšlenku pustil z...ehm...hlavy. Upravil si pásek a zašel do koupelny, aby si opláchl obličej. Když se pak vrátil do kuchyňky, dokázal jen nervózně přecházet z jedné strany na druhou. Šest nula jedna, nula dvě, nula tři...Ozvalo se zaklepání a probralo Tuggera z "transu". S přiblblým úsměvem se rozběhl ke dveřím, přičemž asi metr od nich zvolnil, jelikož by vypadalo trapně, kdyby i jen trošku narušil svou pověst drsňáka, který všechno zvládá s takovou tou nenucenou elegancí. Otevřel dveře a...zase je zabouchl tak prudce, že se málem rozpadly. Tak tohle teda ani náhodou, řekl si rozčileně, když se o ně opřel. Ani náhodou! Zaklepání se ozvalo znovu a silněji. Tugger předstíral, že neslyší. Klepání ustalo a zpoza dveří se ozvalo rozladěné : "Otevři, nebo ti usmažím orla!" Za jiných okolností by RTT neotevřel, ale že měl svého orla rád, nátlaku z druhé strany dveří se tedy podvolil. Co kdyby náhodou...
Venku nestál nikdo jiný než pěkně zmrzlý Mr. Mistoffelees. "Mám ti vyřídit od Victorie, že asi nedorazí. Prý že se na to moc necítí." Taková spousta koček a ona to musela říct zrovna tomuhle, napadlo Tuggera. Místo pokračoval : "Vůbec nechápu, proč mě hnala až sem a nemohla zavolat. Ty něco máš, že jsi ji pozval?". RTT na Mistovi nesnášel - hned vedle celé jeho osobnosti - že se mu nedalo lhát. "Pařbu," připustil neochotně. Pitomej malej vyzvědač. "A mě jsi nepozval. Jak překvapivé," zareagoval Mistoffelees sarkasticky. "I když, o nic moc stejně nepřijdu. Tvoje pařby jsou určitě stejně nudný jako ty." Tímhle RTT naštval. Mohl pomlouvat jeho účes, vyhrožovat mu usmažením orla či dokonce oholením kožešinky kolem krku, ale nikdy, nikdy nesměl říct, že je n-u-d-n-ý. "OKAMŽITĚ TO ODVOLEJ!" zařval Tugger, totálně vyvedený z míry. Najednou si však uvědomil svou chybu. Nepříliš vzdálené zadunění mu prozradilo, že svým emočním výbuchem spustil pořádnou lavinu. Misto si toho nevšiml a chystal se dál urážet Tuggerovu osobnost, ten ho ale chytil za rameno, vtáhl do chaty a rázně zabouchl dveře, na které vzápětí dolehla váha sněhu. Jako první se ze šoku probral Misto a hned spustil s ironickým tónem v hlase : "No výborně, ty génie." Dál se nedostal, neboť ho RTT sejmul dobře mířenou ranou pěstí.
...
"AU! Tys mi zlomil čelist, debile!" To bylo první, co Mistoffelees po probuzení řekl. Tugger seděl totálně nejvíc naštvaný v tom propadlém křesílku a jenom tu a tam něco zavrčel. Misto tedy, spíš tak pro sebe, zamumlal: "No, mohl bych zkusit zavolat..." "Telefon nefunguje," odpověděl na tuto ideu nevrle Tugger. "Tak aspoň mobil?" "Zapomněl jsem ho," přiznal RTT trochu zahanbeně. Misto se praštil rukou do čela. "A s tímhle idiotem že to mám tady přežít?" Tuggerovi to nedalo a tak se jízlivě ozval : "Můžeš za to ty. Kdybys sem nechodil, nemuselo se nic takovýho stát!" "Co kecáš! Ty za to můžeš! Kdybys nepořádal tu svou blbou pařbu, nemusel bych ti chodit vyřizovat od Victorie, že nepřijde!" "Může za to Vědma! Kdyby mi nepůjčila tuhle chatu, nestalo by se NIC!" Tehdy se poprvé ve společné historii svých životů Orel a Kosák poprvé shodli...
...
Když se RTT ráno probudil, myslel si, že to byl jen zlý sen. Kdyby se však býval podíval z okna, viděl by bílou sněhovou masu včerejší laviny. Říkal si, že je všechno tak v pohodě že by si mohl začít zpívat, s čímž posléze i začal. Orel se bohudík o nic nepokoušel. Tugger sešel ze schodů, provedl obvyklé ranní rituály, upravil si pásek a vešel do kuchyně...
...kde si vařil své ranní kafe Mr. Mistoffelees. Další zkaženej den...Beze slova prošel okolo Mista a hrábnul do skříňky pro velikou plechovku kávy, kterou tam nechala Marika Tepeš, kamarádka již zmíněné Vědmy. Otevřel ji a nevěřil svým očím. "Ty..." vyklouzlo mu ze rtů a dále koukal s vytřeštěnýma očima do sklenice s kafem. "Já?" zeptal se nevinně Misto. Tuggerovi povolily nervy. "TYS DOBRAL KAFE?!Co podle tebe teď jako budeme pít? A vůbec, kdo ví, jak dlouho tady budeme!" vybíjel si dále svůj vztek. Misto jen v klidu přihlížel a popíjel svou ranní kávu z posledních tří lopat nigerijské arabiccy. Trochu upil, uhladil si povstalé chlupy a klidně řekl : "Nenervuj se, škodí to zdraví." Tugger se na něj nenávistně podíval, otočil se, vyškubnul mu hrnek z rukou a odešel. Mistoffelees počkal, až se za Tuggerem na patře zabouchly dveře, a poté se potichu rozesmál. Zařekl se, že si to bude pamatovat navždy.
...
Další tři dny probíhaly víceméně v pohodě, jelikož si Rum Tum Tugger umínil, že bude Mistoffeleese okázale ignorovat. Ve čtvrtek se to však trochu zvrtlo. Seděli u večeře - i když jediná poživatelná věc, kterou dokázal Misto vykouzlit, byly suché kočičí granule s příchutí pilin - a Tugger propaloval pohledem do své misky díru. Misto si toho "jako" nevšímal a věnoval se dál svým pilinám...ehm...granulím. Dlouhé trapné ticho prolomil překvapivě Tugger : "Pamatuješ si, jak jsi mi přismažil orla?". Misto mlčky přikývl. "To od tebe nebylo hezký! Co jsem ti udělal?" Černobílý kocour polknul a nadechl se k promluvě. "Víš, je to trochu trapné...tehdy jsem se prostě teprve učil a...ehm...ty jsi mi prostě vešel do cesty..." "To je sice fajn," připustil Tugger "ale k tomu ptákovi to vážně nebylo šetrný." Misto se začal pohihňávat. "A jak jsi se tam pak kroutil a kníkal 'Můj orééél!!!' a 'On mi ho připálil!!!'. To byly nejvtipnější chvíle mé kouzelnické kariéry." Kdyby uměl pohled vraždit, pomyslel si RTT, tak jsi několikrát mrtvej. "A jak po tobě pak někdo zařval 'Tvůj orel nikoho nezajímá!'." Tugger dotčeně odpověděl : "Je to samostatná bytost! Má vlastní mozek!" "Jo, u většiny mužů jsou jejich mozkové buňky tam dole. JÁ je mám na správným místě!" ukázal si na hlavu, "Na rozdíl od tebe." Ukázal s inkvizitorským pohledem na Tuggera. "Neser se do mýho orla!" zajíknul se Tugger. Mistoffelees místo odpovědi zamumlal : "Aby ti neuletěl..." . RTT se uraženě zvedl od misky nedojedených pil...granulí a s prohlášením : "Odlétáme...totiž odcházíme!" vyběhl z místnosti. Vzápětí se ozval zvuk prudce otevíraných vchodových dveří a hned zase zabouchnutí. Asi tak po půl minutě se RTT vrátil do kuchyňky, celý od sněhu a zmrzlý na kost. "J-j-já jsem z-zapomněl," vyrozuměl Misto z jeho promluvy mezi drkotáním zubů, "ž-ž-že j-j-j-j-je tam t-ta l-l-lav-vina..."...
...
"Áááááhhh! Mistoffeleesi! Ty debile! Čemu jsi nerozuměl na 'Něžně a ne do koulí!'?!" zařval Tugger bolestí bezprostředně poté, co ho Misto dost nevybíravě po ránu prudce šťouchnul tyčovým koncem smetáku do orla. Byla sobota a oba kocouři už to spolu nemohli vydržet v jedné místnosti, natož v jedné budově. Rozhodli se zdrhnout střešním oknem. Chtěli celou akci spáchat už brzo ráno, tak si Tugger objednal po Mistovi budíček. To celé okomentoval slovy : "Ale něžně a ne do koulí!" . Misto poté buzení pojal jako akt pomsty/atentát na orla, čímž se dostáváme zpět k situaci se smetákem.
"Vždyť se zas tolik nestalo," řekl mu znuděně Misto. V celém pokoji jako by se ochladilo o pár desítek stupňů. Tak ledový pohled vrhnul RTT na Mista. Zasažený dělal, jakože si ničeho nevšiml a hodil na postel lano. "Jdem," oznámil lhostejně a vyšel ze dveří. Tugger po něm hodil polštářem a začal se neochotně hrabat z peřin. Asi o půl hodiny dorazil nevyspalý a rozcuchaný pod střešní okýnko, kde na něj čekal Misto se žebříkem. "No tak už jsem tady," odpověděl nevrle mezi dvěma zívnutími. "Co mám dělat?" dořekl ještě. "Tak pro začátek," oznámil mu Misto, přičemž měl co dělat aby se nerozesmál, "bys mohl vylézt po žebříku a otevřít okno." Musel se zakousnout do ruky, aby se nezačal smát, když nedostatkem spánku zblblý Tugger začal plnit to, co mu Misto nakázal. "A teď ještě..." chystal se pokračovat; najednou ho však RTT přerušil : "Hele, na co jsme vlastně potřebovali to lano?". Misto vyprskl smíchy. Když se zase uklidnil, sarkasticky poznamenal : "Promiň, jenom jsem ho našel pod schodama a chtěl jsem, abys taky něco vzal.". Tugger si odfrkl a pomohl Mistovi vylézt z okna. Když vylezl na střechu za ním, otočil se a...lekl se tak, že málem spadl ze střechy. Rychle si sedl a zakryl si obličej rukama, přičemž se neustále třásl. "Nějakej problém?" zeptal se trochu starostlivě Misto. "Já..." kníkl Tugger, "já se b-bojím vejšek...". Po čas promluvy si neustále zakrýval obličej. Misto k němu přidřepl, položil mu ruku na rameno a chystal se něco říct, jenže jeho záměr překazil ošklivý zvuk třísknutí zavíraného okna. Mistoffelees se v panice otočil a RTT se nepříliš inteligentně otázal : "Co to?". Misto mlčel jako zařezaný. "Tak co je?" trval na svém Tugger. Když se trapné mlčení protahovalo, trochu podezřívavě prohodil : "Ono se zabouchlo, že jo?" . Misto pomalu, velmi pomalu váhavě přikývl. "No bezva,"
vydechl otráveně Tugger. "A budu hádat, že lano taky zůstalo vevnitř." Misto znovu jen mlčky přikývl. RTT nasadil jízlivější tón : "A my se teď dostaneme dolů jak?". Misto pokrčil rameny. Tugger zaklonil hlavu, znovu si zakryl obličej dlaněmi a zavyl : "Je to v hajzlu!"
...
Okolo půlnoci byli už oba vymrzlí jako bobek na Sibiři, ale stejně měli pořád o čem mluvit. Nyní přišla na řadu různá přiznání. "...a...ehm...takhle nějak...to celý...bylo..." . Tugger byl z vyprávění o svém dětství úplně na prášky. Misto zvládl celkem úspěšně usnout a o zbytek příběhu též celkem úspěšně přišel. RTT domluvil a začal duchem nepřítomen zoufale zírat před sebe. Jednou se mu zazdálo, že slyší brblání sněžného skútru, ale dokládal to k halucinacím z namrzlého mozku. Jak postupovaly minuty, začínal dokonce ztrácet cit v orlovi. Rychle o sebe třel rukama a snažil si ho aspoň trochu zahřát. No, zmrzlými prsty to nešlo dvakrát lehce. Neobratně si upravil pásek, pokusil se zahřát si prsty v kožešince na krku a znovu koukal do nikam. Pojednou zachytil periferním viděním světlo dole pod střechou a dokonce by mohl přísahat, že slyšel i brblání skútru. Jenže za chvíli všechno ztichlo/zhaslo a byl zase klid jako předtím. Já tu chcípnu! To byly určitě halucinace! pomyslel si v panice Tugger, ale dál zíral před sebe. Najednou mu na rameni přistála něčí ruka a kdyby neměl zpola zmrzlá střeva, už by se nejspíš po... Ale to jen do té doby, než se za ním ozval povědomý ženský hlas : "Co jé? Přespáváte venku?". Tugger se rychle otočil a - musel se ujistit, že se mu to nezdá - uviděl majitelku chaty, mainskou mývalí kočičku Vědmu, za kterou postávala její kamarádka a Mistova druhá asistentka Marika Tepeš. "Misto! Vstávat!" probrala kouzelníka zakřičením do ucha jeho asistentka docela nemagicky. Takové fofry střecha chaty ještě nezažila. "Mariko!" kvíknul Misto překvapeně. "Co mi tu řvete do ucha?". "Ale vážně," přemáhala Vědma křeče smíchu. "Proč sedíte na střeše?". RTT s Mistem se na sebe podívali a dali se střídavě do vysvětlování.
...
Když se Vědma s Marikou přestaly asi po milionu let smát, Tugger jim jemně připomněl, jak dlouho už tam jsou a že tak trochu mrznou, protože NĚKDO - ukázal na Mistoffeleese - nechal zabouchnout okno a nechal uvnitř lano. "Který okno?" zeptala se Marika. "Myslíte TO okno, který jsem teď otevřela TÍMHLE páskem?". Vědma i Tugger se rychle osahali - každý zvlášť - v páskové oblasti. Vědma si oddychla, když zjistila, že nepřítomnost pásku nepostihla ji, ale její mužský protějšek. Ten, když to zjistil, chtěl začít hysterčit, než se tak stalo, Marika mu pásek vrátila. "Ehm..." ozval se Misto. "Teď, když máme volný vchod do tepla...é, tedá...dovnitř, nechcete se jít ohřát...teda..." "Mlč!" skočil mu do řeči Tugger a vrazil do Mista loktem, v důsledku čehož napadený oknem propadl dovnitř. Vědma už už chtěla namítnout, ale RTT vypadal opravdu vážně namrzlý, takže holky vyhověly.
...
Mezitím, co Marika vyčarovala bůhnevíodkud čtyři hrnky velikosti nočníku plné té nejkvalitnější pořádně horké kávy, Vědma si od chlapů nechala znova v klidu vysvětlit, co že se vlastně stalo. "Takže vy jste OPRAVDU potřebovali lano na to, abyste se mohli dostat dolů ze střechy, odkud jste chtěli zdrhnout poté, co jste si týden 'vařili mozky'," řekla a významně se podívala Tuggerovi na orla, "s problémem, jak se dostat z chaty, kterou z půlky zasypala lavina - nebudu připomínat její příčinu. Na oné střeše jste se potom zabouchli - což též nemohu pochopit - a mrzli tam jako dva blbci, přičemž jste mohli úplně v klidu sejít po zmrzlém sněhu který zbyl z laviny a ušetřit si trapnost toho mrznutí a následného zachránění námi posezením v blízké restauraci, odkud jste nám taky mohli zavolat?" . Tugger s Mistem zahanbeně přikývli. "Jak jste se vy dva dožili dospělosti?" řekla Vědma velice překvapeným tónem a flákla sebou do svého prosedaného křesílka, odkud vzápětí vyletěla tak metr dvacet, protože sedla přímo Rum Tum Tuggerovi do klína. Ten se velice rychle vzpamatoval ze svého trapného pocitu a zase začal chytat svůj rádoby sexy úsměv a vysoce sebevědomé manýry. Orel se taky vzpamatoval. Mistoffelees začal chytat pubertální záchvat smíchu. Celou situaci zachránila až Marika s otázkou : "Ehm...jak vyřešíme odvoz, když se na skútr vejdem jenom dva?"

Konec...(?)


Bonusová otázka : Vědma, Marika T., Rum Tum Tugger a Mr. Mistoffelees se potřebují dostat ze zasypané chaty pomocí skútru. A teď indicie:
- Tugger nemůže zůstat v jednom místě s jakoukoliv ženou
- taky nemůže zůstat v jednom místě s Mistem
- Vědma jediná umí řídit skútr
- Marika nemá s Mistem problém
- na skútr se vejdou jen dvě kočky/kocouři
Tak jak?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Marika Tepeš Marika Tepeš | Web | 22. prosince 2012 v 19:03 | Reagovat

Jééé! To jsem dlouho nečetla... A kdy zveřejníte i to ostatní, nebo nějakou soutěž?

2 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 13. ledna 2013 v 13:02 | Reagovat

Chtělo by to menší aktualizaci v menu... =)

3 NathMalorin NathMalorin | Web | 18. ledna 2013 v 15:37 | Reagovat

:) :)
Doufám, že neurazí, když se vyjádřím pouze takto...
Chci totiž podotknout, že neaktivní je klub už měsíc, přijímání (či nepřijímání) členů také stojí, a já se těšila, že si počtu... Měli byste to zase trošku popostrčit.

4 Marika Tepeš Marika Tepeš | Web | 22. ledna 2013 v 17:36 | Reagovat

[3]: Souhlasím, pořád se nic neděje. Těšila jsem se na soutěže a tak...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama