BaraCornellia - Souboj cti a ega | Jarní DUEL

17. června 2013 v 20:41 |  Jarní DUEL
Klep, klep!
"Dále," vyhrkl, ale musel si odkašlat a zopakovat to hlasitěji. Začal na stole hledat skleničku s vodou, která by mu ulevila od chraptění, ale všude, kam dohlédl, byly jen špinavé hrnky od kafe.
Do místnosti vplula dlouhonohá blondýna s proklatě krátkou sukní a vrhla na svého šéfa ustaraný pohled. "Pane, měl byste si odpočinout, práce počká do zítřka."
"Hm," broukl jen. Slyšel to od své sekretářky pravidelně. Vždy před odchodem domů přišla do jeho kanceláře a snažila se ho přesvědčit, aby netrávil v práci tolik času.
Kolikátého je? Nešikovným natáhnutím se pro kalendář převrhl jeden z hrnků a studená káva tak stékala po stole na podlahu. Bohudík se nezničily žádné dokumenty, které ležely skoro všude, na stole, po zemi a na opěradlech židle.
To je zase den... Sundal brýle a promnul si kořen nosu. Ano, byl unavený. A ne, nechtěl v práci trávit tolik hodin.
Jenže musel. Musel být lepší než bratr Alan. Potřeboval to jako mast na své jizvy. Vždy byl v bratrově stínu - neuměl hrát fotbal, neměl tak čistý hlas, nehrál šachy s otcem, nepomáhal matce v kuchyni. Když se bratr rozhodl, že založí firmu, přišlo to Joshuovi k smíchu. Člověk, který oplývá takovým talentem, všechno vzdá a stráví zbytek života v kanceláři.
Jak se ukázalo, měl se radši stát fotbalistou, jak mu radila rodina. Že zisk nepřijde okamžitě, bratr věděl a uměl být trpělivý. Druhý rok se mu zadařilo, ale ten třetí, kdy byl Joshua v posledním ročníku ekonomické akademie, to s ním začalo jít z kopce.


A tehdy vycítil Joshua šanci, jak se vyrovnat svému životnímu rivalovi. I když do té doby spíše přežíval, začal na sobě pracovat, sehnal si partnery a rozjel business ve velkém. Firma mu rozkvétala pod rukama, až se z ní stal opravdový klenot ve svém zaměření. Klenot zářivější než ten, který patřil bratrovi.
Jenže bratr vzal do ruky hadr a leštil. Jiná firma mu nabídla spolupráci, ceny akcií výrazně stoupaly, slunce mu přestalo svítit do očí.... No prostě štěstěna přešla na jeho stranu, zatímco Joshuovi nastavila záda.
Nezbývalo mu nic jiného, než pracovat ještě vytrvaleji.
"Přečtu si ještě jednu smlouvu a půjdu domů," slíbil Joshua, když si uvědomil, že jeho sekretářka ještě neodešla. Nevěřila mu, že slib splní, ale chtěla být doma s rodinou, takže se rozloučila a zmizela.
Klep, klep!
"Dále," zavolal a otočil se ke dveřím. "Zapomněla jste něco?"
Jenže ve dveřích stál bratr, překvapivě oblečený neformálně. "Nazdar, bráško!"
"Nazdar," špitl Joshua. "Co tu děláš?"
"Přišel jsem ti říct, co úžasnýho se mi stalo. Šel jsem s chlapama z práce a s tou kozatou sekretářkou, jak jsem ti o ní vyprávěl do telefonu, do baru na karaoke. Když jsem dozpíval, přišel za mnou nějakej dědula, dal mi vizitku a řek', že budu hvězda. Už jsi určitě viděl v telce můj song s videoklipem."
Není na tom nic úžasného, nalhával si Joshua. "Ne, neviděl," povzdychl si, "protože celý týden pracuji do noci."
"Říkáš to nějak hrdě, brácho. Přitom tu hniješ. Víš, bejt podnikatel je nuda. Ale to tys byl vždycky." Zasmál se a doufal, že se tomu zasměje i jeho malý bráška, ten ale cítil, že prohrává souboj sám se sebou. Nastalo ticho. "Ehm... Stejně tě obdivuju. Z úplný nicky se z tebe stal pan podnikatel."
To bylo nejblíže lichotce, co od něj Joshua kdy slyšel. Bratr k němu přišel blíž, poplácal ho po ramenech a položil mu na stůl cédéčko. Snad ne na to rozlité kafe. Pak se s dodatkem "pozdravuj mámu" vypařil.
Tak nevím, pomyslel si Joshua. On si bude žít svůj sen a já budu úspěšný v tom, co dělám, i když mě to nenaplňuje. Tak nevím... Vyhrál jsem nebo prohrál?


Druhá povídka se opět někde ztratila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama