Moss - Osud | Jarní DUEL

11. června 2013 v 20:31 |  Jarní DUEL
Prsty na rukou se vzpínají, neustále se pohybují, nemohou se zastavit. Hubené tělo se kýve jako kyvadlo u starých hodin, je nezastavitelné. Srdce tepe téměř rychlostí světla, snad někdo mu dokáže otevřít mysl a říci, že tohle byla pouhá náhoda. Potí se a jeho studený pot stéká na studené světlé lino, které dříve plnilo správně svou ozdobnou funkci. Nyní je ovšem zničené a to on jej zničil, poskvrnil činem, o kterém denně mluví média.
Své dlaně tiskne na svou hlavu, snad lituje, možná jen nemůže dál snést tu bolest, jenž jej doprovází.
Jeho dech se zrychluje a on upadá do propasti úzkosti, jenž jej pohlcuje a on cítí, jak se zanedouho nebude moci nadechnout. Dusí se a propadá panice, tohle bylo také v těch kartách? Mělo to být přeci mnohem jednodušší! Z očí mu vyskříknou slzy a on sevře svou hlavu ještě pevněji. Sakra, sakra, sakra! Touží po křiku ze svých úst, kterého není schopen, jen tichý pláč a zděšení z vlastní smrti. Je skutečně tak sobecký? Tak nemorální?


Musí se uklidnit! Musí si zase uvědomit, že je to jen v jeho hlavě, všechna ta úzkost, to není skutečné, on se nedusí, on neumírá! To oni jsou mrtví a on je zabil, všechny. Švihem se zvedne z podlahy plné krve a znechuceně pohlédne na své kalhoty, jež jsou celé zašpiněné.
Proč se bojí rozhlédnout kolem sebe?
Avšak překoná svůj strach a pomalu se podívá. Stoly zdobené bílými ubrusy, květiny, vázy a ty staré židle, které mu vždycky přišly příliš nepohodlné na to, aby na nich seděl celý den, a přesto seděl. Všechno bylo tak krásně vyzdobené, v tento úžasný den, který mu přišel příliš dramatický a stesující, než, aby se dokázal těšit na jeho ukončení. Pomalými kroky prochází mezi rozbitými stoly, prsty ohmatává zbytky výzdoby a krev, kterou sám prolil. Byla to chyba?
Napadlo ho najednou a jeho krok se zastavil. Pohlédl na ty krásné blond vlasy, vždy se mu líbila, přišel blíže a pohladil je. Byla to sice drsná učitelka, ale byla velmi atraktivní, to se musí uznat. Usmál se.
Rozhlédl se pečlivě kolem sebe, jak krásný pocit to byl, volnost a on dokázal splnit to, co mu většily karty. Přece mu to přineslo naplnění, jak rád byl, že jim věřil.
Natáhl ruce vzhůru, aby mohl cítit ještě více volnosti, jako by létal v oblacích, byl nehmotný, plyn, kterým procházejí i ostatní věci. Sklopil hlavu a uviděl karamelový zákusek, zvedl ho a s chutí se zakousnul. Krev mu stékala po tvářích a on už jen očekával moment, kdy pro něj přijede policie. Bude žít v určitém řádu, které potřebuje, ale není schopen si ho sám udat. Bude mít teplé místo na přespání a jídlo, kolem spousty pohledných mužů.

A on věděl, že jeho ústní maturita bude něco výjimečného, neustále o tom snil a karty mu to také řekli.,, Za obrovským neštěstím jiných, stojí Tvé štěstí." Karty říkaly pravdu, usmál se, když uslyšel sirény venku.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Arvari Arvari | E-mail | Web | 16. června 2013 v 20:14 | Reagovat

No, první, co musím říct, je 'dávej si pozor na opakování slov'. Když se vyskytne už v prvních dvou větách, přistupuje čtenář ke zbytku textu už trochu... skepticky. A já osobně se toho pocitu už nedokázala zbavit, i když jsem se snažila. Nějak tuhle povídku nechápu. I když jde o osud, tvoje postava by měla pro svoje činy mít nějakou motivaci, a tu tady vážně nevidím. Není to špatná práce, ale má jistý mezery...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama