Prázdninový dotazník - 7. část

12. srpna 2013 v 8:00 | NathMalorin
Týden sem, týden tam... a zajímá to jen mě.
Máme tu další pondělí, 8:00, spolu s další skupinkou vašich odpovědí...
Stále jsem vám za sebe ještě nepoděkovala, že se vás sešlo tolik. Děkuji vám i za to, že většina z vás si dala práci s odpověďmi a věnovala jim více než větu, pokud to bylo možné.
Ale vy už jistě chcete znát blogerské odpovědi, že.


Tvé nejúspěšnější dílko, a něco o něm...

Nejúspěšněší? Tak to bude "Ve světle Earendila," tedy ta nejmladší, vypadá to, že se čtenářům lívbí nejvíce, dle reakcí.
Je to fan-fikce na pána prstenů a World of warcraft, která se točí okolo Legolase, který ve své zamilovanosti do prince Kael'thase uvedl do pohybu události, které ani on nečekal, ale které povedou k boji mezi elfy a plamenou legií. A mezi Quel'thalasem a Temným hvozdem také vzniknou události, které hrozí válkou...
Insipraci jsem brala ve více místech. Například Estel jse vytvořený dle prince Nuady, některé střípky v ději můžete najít v pár filmech, třeba v Atlase mraků, Jak vycvičit draka, Futuramě, Dokonce i v jiných fanfilcích. Z "Mellon chronicles - tears like rain" jsem si vypůjčila Doriflena, z povídky "Tatíčci to nemají lehké" zase Talího.
Název nevím, jestli plně sedí, ale není lehké vymyslet název pro povídku, když často ani nevím, jak bude dlouhá a jak moc se rozvine. Vlastně když jsem vytvořila název, ještě jsem ani neměla v plánu vytvořit spojení mezi Středozemí a Azerothem. Přesto se mi k povídce osobně velmi zamlouvá. Povídka je rozdělená do tří dějových celků, první, na webu musím doplnit název, se jmenuje "Nevyřízené záležitosti", druhá "Vize Azariela" a třetí nejdelší se jmenuje "Zpět po vlastních stopách". K první části byl název dodán až dodatečně, když byla povídka hotová. Ono když něco začnete, tak vás ennapadne, že budete potřebovat podtitul, ale myslím, že se hodí ho tam doplnit. Nyní ji převádím a provádím kontrolu. Chtěla bych ji doplnit o obrázky a možná se i pokusit ji vydat, ale to se asi enpovede, přece jenom je to kombi tvorba. Ale bylo by to fajn...

Nejúspěšnější? Netuším, co by se lidem líbilo nejvíce, většinu svých uměleckých děl si nechávám pro sebe. Osobně si myslím, že se mi nejvíce povedla mnoho stránková povídka: Potomci Andělů. Je to o holčičce, kterou najde manželský šlechtický pár v lesích a ujmou se jí. O pět let později však zjistí, že děvčátku vyrůstají z lopatek perutě. Po všech neúspěšných pokusech jí křídel zbavit, patnáctiletá Lyra se musí dostat do chámu, které vlastní Společenstvo Andělů. Příběh vypráví o její cestě a o blížící se apokalypse.

Tohle je asi nejtěžší otázka pro každého. Hodnotit a rozebírat něco vlastního je hodně složité. Nejúspěšnější dílo nemohu vybrat já sám, to by měli moji čtenáři. Spíš bych vybral nejosobnější věc a to by měla být báseň Ona. O čem je? O Ní. Co bylo inspirací? Ona. Jak vznikl název? To už je snad jasné.
Tahle otázka mě dovedla v myšlenkách úplně někam jinam, takže tohle bude muset stačit.

Mé nejúspěšnější dílko bylo, když jsem ještě psala fanfiction. Psala jsem to společně s Kacalan a opravdu to mělo kupodivu úspěch. Bylo to na pokračování a název byl Znásilnění. Celé se to odehrávalo v Londýně, kdy dotyčná osoba opakovaně znásilňovala dívku, které pomáhal Neznámý K, jenž byl kamarádem právě násilníka. Zamiloval se ale do oné dívky a byl přesvědčen, že ji musí chránit, i přesto, že kvůli tomu skončil v nemocnici.

Nejúspěšnější dílko? Těžká otázka pro blogra… já nejvíc zbožňuju svojí povídku Potomci, protože provází můj blog od prvního článku. Potomci jsou osa mého blogu, a proto jsou pro mě asi nejdůležitější… ale jestli jsou nejúspěšnější? Ještě jsem je nedokončila. =D Ze tří dokončených povídek byla asi nejúspěšnější Dcera královen a ta byla myslím celkem povedená. DK bylo o dvou dívkách (nejlepších kamarádkách). Ta jedna zjistila podle videa na Youtube, že má pokrevní sestru a její rodiče se přiznají, že je adoptovaná. Pak jedou do Dánska, kde je údajně její sestra a tam spolu zažívají spoustu dobrodružství. Když Carmen svou sestru najde, rozhodne se v Dánsku zůstat a Esmer zůstane s ní.

Úspěšné asi zatím žádné nemám :D Ale už dlouho pracuju na novele 'Samotář Johnny'. Nejdřív jsem ho chudinku poslala do blázince a potom mezi pár šílených postaviček z uměleckého prostředí. Paralelně se tam objevují jeho sny, které se odehrávají ve fiktivní zemi a měli by vystihovat jeho duševní rozpoložení. Na začátku byl Johnny přímo ukázkový samotář. V tomto bodu ( kam jsem se zatím dostala ) je kolem něj spousta lidí, ale to neznamená, že ho přijímají a že on přijímá je. Přece jen se ale změnil. Na začátku příběhu byl nihilistický až to bylo k smíchu, ovšem teď je buď na okolní svět mírnější nebo mi neprozrazuje všechno.
Je to zvláštní ale inspiroval mě jeden obrázek. Byl na něm pokoj v nemocnici a kluk v bílém pyžamu klečel na zemi, nad ním se skláněla zdravotní sestra v takovém tom oblečku z padesátých let. Název vznikl tak, že jsem si po sobě přečetla první dva odstavce. Byl tam tak sám, přivázaný k posteli, bezmocný. Když to po sobě čtu, zjišťuju, že přesně takhle jsem se cítila, když jsem si pižlala zápěstí žiletkou. Je to tak hloupé - promítat se do vlastních postav...

Tak tady jednoznačně neodpovím, jelikož jsem psala jen 2 příběhy na pokračování a oba jsou nedokončené. Ale podle komentářů bych řekla, že to nejlépe hodnocené (ne však nejúspěšnější) je Have You Ever Been In My Life - tento příběh je i na mém osobním blogu a má jen 4 díly.
Inspiraci jsem nevzala snad nikde, prostě jsem takhle posedávala a řekla jsem si, že bych mohla napsat nějaký příběh. Najednou mi na mysl vytanuli andělé, špinavé uličky a smrt. A tak vznikl tento příběh. Vypráví o Lucy, která se kvůli krádežím dostane se svým přítelem Lucasem do vězení. Poté co ji propustí a ona se dostane domů, jí začnou podivné stavy, při kterých se jí v myšlenkách zjevuje anděl. Jednoho dne omdlí a dostane se do podivné místnosti, kde musí zjistit, co se s ní děje a proč je tam s ní mrtvola padlého anděla. Ano, možná je to podivný popis, ale povídku jsem psala už před hodně dlouhou dobou a už si moc nepamatuji ani děj, ani závěr, který jsem měla v tu dobu hodně promyšlený. A jak vznikl název? Nejspíš tak, že jsem chtěla zamachrovat se svou angličtinou:D Ne, šlo o to, že jsem potřebovala nějaký pořádně temný název a napadl mě zrovna tento. Nějaký hlubší význam ani nemá.

Hm, nejúspěšnější... No, tak to bude asi to, co vyhrálo cenu o Hradeckého Škrabáka (první místo ve svý kategorii a navíc výjimečný dílo). Myslím, že nic úspěšnějšího jsem zatím nenapsala. =D Byla to povídka 'O dívce' a byla, pekvapivě, o dívce. Konkrétně o dívce, které rodiče odmalička ovládali život. Byla to docela krátká povídka a vznikla víceméně tak, že jsem si sedla a prostě začala psát, naprosto bez inspirace. A ono to prostě nějak dopadlo. A název, to je sprostě vykradená Nirvana, jak jinak... =D

Nemám nejúspěšnější dílko. Mám úspěšné pokusy, které vyšly v novinách, mám kousky, které vyhrály soutěže, a pak mám několik věcí, které vyvolaly velkou odezvu v okruhu lidí kolem mě nebo v okruhu univerzitním. Ve skutečnosti všechny větší a několika kapitolové útvary, nechávám v šuplíku. Polemizovat tu o tom, který z nich je nejúspěšnější bychom mohli dlouhé hodiny. Obecně mohu ale říct, že má nejúspěšnější díla jsou v kategorii poezie a z této kategorie mám také většinu literárních cen.

Jde o příběh dozorkyně z koncentráku Irmy Fawllerové. Sleduje Irmin život od narození až do doby pár let po válce, kdy je sice souzena kvůli tomu, že dělala dozorkyni v koncentráku, ale protože pomohla spoustě lidí utéct nebo aspoň přežít (díky tomu, že její otec byl blízký přítel Hitlera, takže Irmě mohly procházet i jisté průšvihy. Byla ale radši, když se jí povedlo vše tak, aby na to nikdo nepřišel.), je na základě výpovědí těchto lidí osvobozena.
(nad touhle odpovědí sedím asi přes hodinu a nedokážu ji dát dohromady. Budu jednou muset napsat stručnou charakteristiku tohoto příběhu…)

Teraz sa asi zasmejete, ale keď zrátam všetky svoje diela, najúspešnejší bol asi práve Osud, čo je paradox. Ale keď sa zamyslím hlbšie.. sú tu ďalšie úspešné, ale tie nie sú dokončené. V podstate, ako veľmi úspešné dielo by som mohla brať "Keď sa smola lepí na päty" z ktorej som vďaka úspešnosti začala písať aj "Keď sa smola lepí na päty 2".
Vzniklo jedného krásneho letného večera, keď som písala časti k inej poviedke. Bolo to na dovolenke v Senci a keď sa mi nechcelo písať, pozerala som filmy alebo čítala mangy. Práve v tom období sa vo všetkom, na čo som narazila vymieňali brat/sestra na škole a podobne (dajme tomu niečo na štýl "ona je on" či "Hana Kimi" a podobné). Ráno som zjedla "vtipnú kašu" a povedala si, že napíšem poviedku pri ktorej písaní sa sama budem prehýňať od smiechu nad nešťastím hlavnej hrdinky. No, to že som sa napokon prehýbala a prehýbali sa aj tí okolo mňa, čo si to prečítali... no, neviem či to môžem zaručiť, v každom prípade nikto po mne nechcel diela ktoré som mala skutočne rada, ale to, čo som začala písať len preto aby som sa odreagovala a vybila si tam svoj úžasný suchý humor. To, že som v druhej sérii "Smolu" úplne dovrzala je vec druhá... prvá bola proste prvá!

A co na to adminky?

Rozhodně Pestrobarevná cukrátka. Jedna z posledních věcí, která spatřila světlo blogu. Soudím dle komentářů a samozřejmě i ze svého vnitřního pocitu, když si to znova přečtu. Má to svoje mouchy, ale je jich tam řádově nejméně. Povídka je o sladkostech se zázračnou schopností. Každá má jinou "příchuť"- bolest, radost, nenávist… a některé ukrývají smrt.

No... velice těžká otázka pro psavce, aby sám posoudil své výsledky.
Nedokážu to odhadnout, ale mám tušení, že to byl jeden z akčních dílů Weronth. Nevím který. Jednoduše, odjakživa jsem měla ráda vlky, četla vlkodlačí knížky a psala z pohledu vlka. Jistěže jsem nechtěla být stejná jako ostatní, pak k tomu přišlo twilight, ale... vlkodlaci - raději vlčí lidé - mě prostě hlodali v mysli. Začala jsem tedy psát, a tak máte inspiraci. Ohledně názvu - ten v podstatě neexistuje, když to nazývám hromadně, pak jménem hlavní hrdinky.
Pokud máte zájem o nějakou podrobnější charakteristiku, tak jen na blogu.

SHRNUTÍ
Milí pisálci.
Někteří z vás si myslí, že tohle byla jedna z nejtžších otázek v dotazníku, protože jste měli posuzovat své schopnosti podle cizích reakcí. Taky si to myslím.
Většina také věděla celkem přesně, o jakou práci jde. Někteří to určit nedokázali.
Každopádně se z vašich charakteristik vyklubaly zajímavé příběhy a tuším, že dnes budeme mít všichni co číst.
(Kdybych měla nějaký čas, což tedy SAKRA nemám, rozepsala bych to, omlouvám se.)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Morell Morell | Web | 12. srpna 2013 v 11:21 | Reagovat

Jéje, tady toho je na čtení. Nepochybně tu je spousta super četby. Jen doufám, že si mezi ní najdu čas a dokončím připravy pro Earendila, abych mohla zájemcům o něj nabídnou knížku ještě před Vánoci...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama