Teeda - Co nesmyje déšť | Podzimní DUEL

16. prosince 2013 v 21:13 |  Podzimní DUEL
Teeda - Co nesmije déšť

Pršelo. Snažila jsem se prodrat davem lidí a dosáhnout na tramvaj 22, která slibovala, že se co nevidět dveře zavřou a nástup bude nekompromisně ukončen. Stařenka s hůlkou se zjevila v nepravý moment přímo přede mnou a donutila mě zastavit. Nebylo kam uhnout. Tramvaj zaklapla s rámusem dveře, zacinkala a rozjela se pryč, někam mým vytouženým směrem. To se stává.

Z nebe padaly provazce vody a pod střechou zastávky nebylo k hnutí. Schoulila jsem se do bundy a přemýšlela, proč proboha uprostřed prosince nemůže radši sněžit. Minuty se vlekly a mě začala být skutečně zima. Nerozhodně jsem přešlapovala na místě a přemítala o možnostech jít pěšky. Nakročila jsem k jízdnímu řádu a vzápětí za sebou uslyšela typické drnčení. To je tak, když se člověk rozhoupe. Tramvaj tu skutečně byla a nabízela v rámci možností suché a teplé místo k posezení. Uvelebila jsem se u okna a čekala, až obousměrný proud lidí zase rozkrojí a zastaví dveře a my se konečně rozjedeme domů.

Stalo se to v mžiku. Venku se ozvala dutá rána a všichni jakoby na chviličku znehybněli. Pak se strhl zmatek a chaos. Něco se stalo. S nosem přilepeným na skle okna jsem pátrala po něčem, co by napovědělo. Pak jsem si všimla, kde se kumuluje shluk lidí. Na zemi tam ležela ta malá stařenka s hůlkou a někde pod její hlavou a na čele se leskla krvavá červeň. Déšť padal stejně intenzivně jako před chvilkou a voda rozpíjela krev po chodníku a smývala jí přes obrubník dolů ke kolejnicím.


Uvažovala jsem rychle co udělat. Vstala jsem a chtěla vystoupit. Mám nebo nemám? Budu tam něco platná? Zavolali už ti lidé kolem pomoc? Stála jsem nerozhodně na schodech dveří a dívala se na tu bledou tvář a zavřené oči. Tramvaj zacinkala, dveře se zavřely a já se rozjela pryč. Očima jsem sledovala vzdalující se chaos na zastávce a v duši měla zmatek přinejmenším stejně velký.

Klíče při dopadu do kaluže bublavě zacinkaly. Krucinál! Zalovila jsem prsty ve studené špinavé vodě a vytáhla mokrý svazek. Klíč hladce zajel do zámku, dveře cvakly a já se přes mrazivou chodbu a další dveře konečně dostala do bytu. Pověsila jsem promočenou bundu, sundala ze sebe všechno, co jen trochu studilo a rychle jsem vklouzla do huňaté deky. Teplo. Konečně klid, žádný hluk aut, drnčení a šum lidí. Jenom tichý pokoj a měkká a hřejivá náruč postele. To to trvalo. Chvilku jsem nechala bloudit myšlenky po prázdném pokoji a okamžitě se mi vybavil ten okamžik tam venku. Přitáhla jsem si na klín počítač a pod nápis google jsem datlovala všechny možnosti a spojení, jaké mě napadaly. Nikde ani zmínka a neštěstí na zastávce, o úmrtí nebo zranění starší občanky na ulici nebo o včasné pomoci cestujících na té a té zastávce. Nenašla jsem nic. Ani hned ani později, ani další den a ani další týden. Nikdy se nedozvím, jestli je v pořádku. Nezůstala žádná stopa. Déšť smyl do druhého dne vše a zbyl jen chaos v duši těch, co neví…

Děkujeme autorce za zaslání práce, druhá opět nedorazila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Teeda Teeda | Web | 16. prosince 2013 v 21:48 | Reagovat

Ach jo. To mě mrzí. Příště bych navrhovala udělat buď přihlášení závazně nebo vypsat témata víc dopředu s jednotnou uzávěrkou pro všechny, a pak už to jen postupně zveřejňovat k hlasování z toho co dorazilo. I když, je otázka jestli vůbec ostatní něco přiměje... :/

2 An An | 19. prosince 2013 v 17:02 | Reagovat

[1]: To zní jako dobrý nápad, škoda, že ěm to nenapadlo dříve :) Asi proto, že v předchozím duelu s tím rpoblém nebyl. No třeba příště :)

3 Teeda Teeda | Web | 30. prosince 2013 v 21:05 | Reagovat

Chtěla bych jen poprosit o opravu hrubky, kterou udělal ten, kdo sem vkládal člnek. V originále totiž chyba není. .)
Nesmyje je od slova mýt, tedy s y. .)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama