Leden 2014

Podzimní DUEL - Finále - Teeda

27. ledna 2014 v 17:40 Podzimní DUEL
Nad vodou
Končilo teplé léto a kmen padlého stromu, trčící nad hladinou rybníka, se odrážel v jemných vlnkách vody. Seděla jsem obkročmo, opírala se o jednu z větví a houpala spuštěnou nohou v klidu, jako by pode mnou ani nebyla dvoumetrová výška. Proti mně seděl W. a v láhvi sladkého vína se třpytilo mizející slunce. Napil se a podal mi jí. Natáhl se na kmen a v očích se mu hýbalo nebe. Nevěděla jsem, co říct. Tolik slov na jazyku, ale žádné nebylo správné.

"Takže ses rozhodl?"
"Jo. Zkusím to. Není co ztratit." Usmála jsem se. Vždycky se mi příčilo, že seknul se školou tak brzo. A vždycky jsem věděla, že má na víc. Možná je teď pozdě. Ale je to lepší než nikdy.
"Co tě konečně přimělo změnit názor? Předtím si mluvil jinak."

"To víš, inspirace životem," vrátila jsem mu láhev a on se napil. "Někdy prostě víš, co teď bude, i když nevíš, co to přinese."

Podzimní DUEL - Finále - Will

27. ledna 2014 v 17:38 Podzimní DUEL
INSPIRACE

Ladně krouží po mé mysli
je všude a přesto nikde
kdybys hledal všude smysly
tak ona potichu odejde,
pro někoho vzácná či krásná
hledá ji a když jednou najde
zjistí jak je pro něj úžasná
nad mocí její na kolena padne
pro někoho pouze zbytečnost
k čemu taky ? žádné peníze
důležitá je jen skutečnost
z které plyne provize,,

Podzimní DUEL - Finále - Morell

27. ledna 2014 v 17:36 Podzimní DUEL
Bohyně, která zpívá legendy

Vyslovili jste přání, za ohlédnutím do starších věků. Tak tedy poslouchejte, co vám řeknu o bohyni těch světů, která je utváří a zpívá jejich osudy.

Už dlouho tyto světy žily v její mysli, krásné a strašlivé, fascinující a nebezpečné. Příběhy už některé proběhly, když si začala přát je uchovat a tak začala do magického stroje psát, klávesnicí posetou runami, ze kterých slova jsou tvořená. A v těch slovech je uchováno mnoho, o čem vám teď povím.

Naše cesta začíná kdesi v kosmu, s těmi, co zlu se odporovat odvážili, sami ve velké lodi, která pro válku a ničení byla stvořená, loď legendární a velmi silná. Ukradená, nyní v jejich rukou, o mír usilovala.

Dlouhé byly boje a někteří hrdinové v nich ztraceni byli, ale válka skončila a planetu si našli, opuštěnou a válkou zmrzačenou, že žádný život zde nezůstal. Se spojenci tedy život jí vrátili a svůj domov na ní získali.

Pak bohyně zaslechla zpěv stromů z neznámých lesů, z něčeho, co obraz přenáší, snad televize bohové říkají tomu. Bohyně tedy změnila svůj nápěv a do lesů přenesla se její kouzla, ze kterých legendy vznikaly. Něco ale zůstalo stejné, jeden tvor, který prostupuje legendami všemi, její služebník, který nemíní zůstat pozadu a chce všechno vidět a svou roli všude hrát. Je laskavý, zrovna jako nebezpečný a namísto dobra někdy zkázu přináší. Snad vznikl z člověka, ale už v něm lidská zůstala jen minulost. Teď už byl jiný a jen něco ve vzhledu připomínalo jeho počátek.


Podzimní DUEL - Finále - Smoke.

27. ledna 2014 v 17:33 Podzimní DUEL
INSPIRACE JE…
Inspirace, to je, když… padá sněhová vločka. Lehká, křehká. Snáší se potichu, nehlesne. S jemným pohupováním skelných boků, něžným, vířivým pohybem dosedne na zem. A pak se rozpustí.

Je ráno. Zem se třpytí, je pokrytá tenkou vrstvou bělostného sněhu, který při každém kroku potichu zakřupe. Světla lamp prosvěcují temnotu, odráží se od ledových kaluží a matně osvěcují ulici se záplavou sněžného deště. V prochladlých rukou nesu termosku s horkým čajem - i přes její dvouplášťovou stěnu uniká trochu tepla a usazuje se mi na prstech.

Na zastávce stojí lidé - spojuje je barva kabátů (černá) a výraz tváře (zachmuřený). Nemají rádi rána. Rána jsou uvítáním k povinnostem a strastem. Usmívám se na postaršího pána v rádiovce. Nakrčí obočí a otočí se. Sklopím oči.
Přijíždí autobus. Lidé se probírají z apatie, někteří si mnou oči, a nastupují dovnitř. Vlna tepla rozpouští bílé krystalky na jejich ramenou a ve vlasech. Potichu si broukám.

Naproti mně se usadí stará dáma. Sundá si klobouček, uhladí si šedé vlasy a trochu unaveně vyhlédne z okna. Vrásky jí pokrývají tvář, splétají se a zaznamenávají každičkou emoci, která se kdy objevila v jejím životě. Myslím, že se dřív hodně smála - má vějířky kolem očí.

Když na další zastávce stará dáma vystoupí a místo ní se usadí mladík s hlubokýma, modrýma očima a uhlově černými vlasy, mám pocit nevyhnutelnosti. Usmívá se. Také se usmívám. Hledíme si do očí a venku přestává sněžit. Za půl hodiny bude svítat a Praha se rozzáří teplým, oranžovým světlem, které bude zalévat střechy domů jako hustý med.

Podzimní DUEL - Finále

12. ledna 2014 v 21:32 Podzimní DUEL
Je to tady! Podzimní DUEL se konečně dočkal konce a před námi je finálové kolo. Mrzí mě, že se tentokrát na DUEL hodně z účastníků vykašlalo. Ale zase z toho plyne ponaučení pro příště, dávat témata na viditelnější místa :) Chci poděkovat všem, kteří si našli čas na zaslání soutěžních příspěvků, všechny byly úžasné. A teď už k finálovému kolu.

Finálové kolo se nebude moc lišit od ostatních soutěžních kol. Budete mít za úkol napsat povídku, úvahu či báseň na téma:

MOJE INSPIRACE

Byla bych ráda, kdybyste psali o tom, co vás inspiruje a motivuje k psaní, o vašich začátcích a čím vším jste prošli než jste se dostali tam, kde jste dnes. Chci číst příběhy o snech, pádech, činech, nechci aby byly perfektní, ale aby vyzařovali vaší osobnost a třeba i inspirovali někoho k psaní.

Pravidla jsou stejná, jako byla u předchozích kol. Termín odevzdání je do neděle 26.1.2014. Hlasování bude probíhat od pondělí do pátka, 31.1.2014.

Výherce od nás obdrží kód na fotoknihu zdarma, a to konkrétně na Hardcover, extra velký formát na výšku s 80 stranami od firmy Bontia a. s. Poštovné neuhrazujeme.

Těšíme se na vaše příspěvky :)


Myší královna - On a ona | Podzimní DUEL

6. ledna 2014 v 22:15 Podzimní DUEL
Myší královna

Málem jsem začala větou: "Na Havlově letišti bylo mnohem rušněji, než obvykle." Ale je to zbytečná kudrlinka a vůbec, vždyť já ani nevím, jak vypadá méně rušné Havlovo letiště. Na Havlově letišti jsem byla podruhé v životě. Vlastně to bylo první letiště, na které jsem kdy vlezla. Poeticky jsem zvolila datum návratu totožné s datem, kdy jsem před dvěma lety nasedla s kufrem a kanadsky méněcenným doktorátem z teorie literatury na Airbus do Toronta, abych pak mohla všude vykládat, že jsem byla po výšce dva roky Kanadě. Ani dva roky a týden. Ani rok a devětačtyřicet týdnů. Prostě dva roky. Dvoje Vánoce a dvoje Velikonoce bez bílých čoklích chlupů na teplákách, dva roky bez sexu, dva roky bez maminčiny sukně. Prostě jsem se sebrala a šla. Doma jsem měla solidně našlápnuto. Moje pochybné studium dopadlo celkem ucházejícím způsobem - moje pochybné studium, které jsem absolvovala z hecu, abych se pak mohla vysmát všem, co mě podceňovali.