Jméno větru - Patrick Rothfuss; Recenze: Jeremiáš

19. května 2014 v 20:09 | NathMalorin |  Měsíčník
Tak tedy, lehce-těžce opožděně, s jistou dávkou nadhledu pro další týdny, mám tu čest vám předvést Jeremiášovu recenzi k našemu fantasy období. Díky ti.
Mimoto bych ráda podotkla, že pokud máte zájem a čas, pořád můžete poslat tvorbu z oddělení prózy/poezie i pozdní recenzi. Pokusme se to nějak zachránit.
Užijte si článek, nezapomeňte se ke knize vyjádřit, pokud jste ji četli, a jestli ne, možná vás to přiměje o ní popřemýšlet.



Knížku, která mě naprosto uchvátí, najdu tak dvakrát třikrát do roka. Dovedete si tedy jistě představit mé nadšení, když jsem poprvé držel v ruce jeden z výtisků Jména větru. Můj oblíbený sci-fi autor, Orson Scott Card, jej vřele doporučoval, slýchal jsem na něj ze všech stran pozitivní ohlasy a už dlouho jsem toužil si jej přečíst. A víte co? Nelhali mi. Přestože byla kniha úplně jiná, než jsem čekal, nakonec mě dostala a já už s netrpělivostí malého dítěte čekám na příležitost uchvátit někde druhý díl.

1/ Děj
Na začátku příběhu potkáváme mladého hostinského, který si říká Kote a žije kdesi na konci světa. Zdánlivě je naprosto nezajímavou osobou, avšak pozornému čtenáři neujde, že toho ví až příliš mnoho na obyčejného kmána z vesnice. Když se tedy Kote setká s osobou známou jako Kronikář a začne jí vyprávět svůj příběh, může se stát, že budete rychle uchváceni a čas vám bude plynout jako voda. Protože jde o příběh muže mnoha jmen - muže kterému mimo jiné říkali také Královrah.

2/ Styl
I když se začátek příběhu nese v poněkud odlehčené atmosféře, již brzy začnou na světlo poledního slunce prosakovat skutečnosti, které se dlouho skrývaly v temnotách. Autor dokáže brilantně pracovat s náladou čtenáře a jeho hrdina - Kvothe - je úžasně sympatický. Mimochodem, o sympatii bude v knize také řeč, a to způsobem, o němž by se vám ani nesnilo. Po formální stránce jde tedy o opravdu zdařilý kousek.

3/ Verdikt
Propracované dialogy, nový a nevšední přístup k příběhu a postavám, dobře odvedená práce viditelná v postupném a nikde neskřípajícím odhalování minulosti hlavního hrdiny, to všechno jsou devizy prvotřídního fantasy bestselleru. Nakonec jsem nucen vytknout jen jediné - obecně poněkud pomalé tempo, které, přestože autorovi poskytuje volné pole pro všemožné zkoumání duše hlavní postavy, ve výsledku způsobí, že děj knihy můžete shrnout několika větami. Ani to mi ale nezabrání zařadit tento skvělý kousek do seznamu unikátních děl světové fantastiky.


Dodatek:
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 25. května 2014 v 18:47 | Reagovat

Fantastico, děkuji. Rothfusse jsem nečetl, ale čím pomalejší knížky, tím je mám raději. :)

2 Godehard Godehard | Web | 25. května 2014 v 21:12 | Reagovat

[1]: To je tedy trochu odvážné tvrzení. Pomalé scény jsou fajn, pokud zaujmou, jinak je to dost nuda.

3 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 30. května 2014 v 15:34 | Reagovat

[1]: Můj člověk :D

4 Eloran Eloran | Web | 31. května 2014 v 13:00 | Reagovat

Naprosto skvělá kniha! Jak jsem si zprvu myslela, že to nebude nic pro mě, tak jsem se do ní začetla, že jsem ani nevěděla o světě kolem. Skvělý děj, skvělé postavy a naprosto mě uchvátila samotná forma, jakou je příběh vyprávěn.
Rothfusse si tedy přidávám na pomyslný seznam mých top autorů a budu se těšit na recenzi druhého dílu. Momentálně se jím prokousávám. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama