V hlubinách fantasy

11. května 2014 v 14:59 | NathMalorin
Tak známý a tolik rozšířený žánr, v jehož objetí už bylo vydáno nespočet dobrých - i těch horších - knih. Samozřejmě, že je řeč o fantasy, jako byste to nevěděli.
Tenhle krásný, elegantní žánr sahá daleko do minulosti, ačkoliv ve své ustálené podobě se objevil až poměrně nedávno.
Tímto bych vás chtěla pozvat na krátký náhled do historie a zlomů fantasy... můžeme?


Definice fantasy
Jako každý styl, fantasy má definic hezkou řádku. Vám ale netřeba vysvětlovat, jaké prvky se ve fantasy užívají ani jak jej poznáte, že?
Většina čtenářů si pod tímto pojmem nejspíše představí knížky, filmy, případně hry. Neměli bychom samozřejmě zapomínat na výtvarné umění, kde je fantasy věnováno spousta světového prostoru.
No, abychom to přeci jen trochu shrnuli, v pojmenovávání fantasy je asi vhodné naladit se na jakousi střední vlnu. Někteří mají za fantasy veškerá fantastická díla, která nespadají pod Science fiction. Jiní zas mají výhled mnohem užší a fantasy je pro ně jenom zlomek literatury s přísnými pravidly. Zůstaňme tedy někde uprostřed.

Stíny minulosti
Varianty tohoto žánru nacházíme možná už v starých mýtech a legendách antiky, orientu, Egypta, Mezopotámie... a náboženských obdobách bible. Kdybychom ale prohnali legendy jako tyto naším pomyslným 'fantasy detektorem', asi by úplně neprošly. Proč? Lidé věřili, že to, co píší, jsou fakta a nic než fakta. To je myslím ten hlavní důvod, proč to nemůžeme pod fantasy zařadit (i když by se to mnohým líbilo).
Jakmile začneme po časové ose fantasy kráčet trochu blíž k přítomnosti, potkáme se možná i s autorem básně/písně Beowulf. Můžeme ji označit, s jejími 3182 verši, za jedno z prvních fantasy? Je to jedno z nejvýznamnějších staroanglických děl. Jako epos samozřejmě žádný původní název nemělo, někdy od 19. století se ale označuje jménem hlavního hrdiny.
Ten v básni odjíždí se čtrnácti družiníky do Dánska za králem Hróthgarem, toho totiž sužuje strašlivý netvor Grendel, jakýsi lidožravý trol. Béowulf Grendela přemůže, a když se pak objeví jeho matka, prahnoucí po pomstě smrti syna, přemůže i ji. V druhé části písně je Béowulf géatským králem a musí se utkat s ohnivým drakem, kde příběh nakonec končí, jelikož hrdina boj nepřežije.
Pojďme dále. A hle, koho to nevidíme, není to snad Artuš? Guinevra, Mordred? No vážně, kdo by to řekl. Báje o legendárním králi Artušovi a rytířích kulatého stolu jsou známé po celém světě a jistě jsou opředené takovou tou mlhou fantasy.
Když se rozhlédneme, nacházíme se někde kolem 5. a 6. století, a přestože naši historici existenci této postavy popírají, nechme se trochu unést. Zmínky o Artušovi nacházíme už v knize Historie britských králů, psané latinsky Geoffreym z Monmouthu někdy ve století dvanáctém. Ten se ale pravděpodobně nechal inspirovat spoustou velšských a bretaňských příběhů, jak už to tak bývá. V jeho publikaci se objevuje většina základních prvků legendy o mocném králi, ať už máme na myslí Excalibur, postavy jako Merlin, Guinevera a Mordred, nebo majestátný Avalon. Rytíři kulatého stolu spolu s Lancelotem byli k legendě doplněni až kolem 12. století básníkem Chrétienem de Troyes (Francie), který tak položil základ k novému odvětví literatury. Znovuoživení artušovských legend se pak dočkáme až kolem devatenáctého století.
No, možná bychom měli opustit tyhle fantasy-nefantasy dohady a trochu se vrátit k žánru samotnému v jeho moderní podobě.

Vznik žánru dneška
Počátky moderního fantasy sledujeme někde kolem toho dříve zmiňovaného devatenáctého století. V raných letech žánru nám figurují jména dvou průkopníků - George MacDonald a William Morris. Ten první je znám svým Phantastes, které napsal kolem roku 1858. V českém překladu nám vyšla jako Snílci, její hrdinou je jedenadvacetiletý Anod, který hledá zkušenosti a pravou lásku ve světě rytířů, skřítků a mluvících stromů. Tahle kniha, ačkoliv, ne všichni ji znáte, ovlivnila ty, o kterých jste jistě přinejmenším slyšeli - Cherstertona, Tolkiena nebo Lewise.
No a Morris? Svou druhou novelou The Story of the Glittering Plain (a celé to jméno mě napsat nepřimějete) se do fantasy zařadil, příběhem The Well at the Worlds end se do něj přímo obul. Toto stěžejní dílo z roku 1896 má přes tisíc stran a již plně odpovídá fantasy, jak jej známe.
Možná bych se ještě měla ohlédnout za těmi artušovskými legendami. Tady a teď, v devatenáctém století, byly krom spousty jiných napsány Mlhy Avalonu, a to Marion Zimmer Bradleyovou. Vypráví artušovský příběh z pohledu Morgaine a dalších ženských postav, které jsou v původní legendě zmíněny jen okrajově. Dílo má čtyři části a ihned po vydání mělo obrovská úspěch a bylo označeno za nejoriginálnější převyprávění těchto legend a spoustu lidí jej nazvalo tím vůbec nejlepším.
Poslední, na koho bychom neměli zapomenout, pokud se bavíme o fantasy devatenáctého století, je Henry Rider Haggard. Do historie fantasy se zapsal novelami King Solomon's Mines (Doly krále Šalamouna) a She: A history of Adventure (Ona). Ve svých příbězích se Haggard často vracel k nikdy neobjeveným kulturám a lidem, inspiroval tak například autora Tarzana - E. Burroughse. Položil také základy subžánru známému jako Meč a magie, když si vzal do parády jednu islandskou ságu.


Moderní fantasy
Nejsme sice ještě tak úplně v současnosti, když ale vylezeme na tu horu kousek před námi, určitě tam dohlédneme.
Ve dvacátém století se o tento žánr zajímá čím dál tím víc autorů a fantasy se rozjíždí v plném proudu. Například takový Lord Dunsany s jeho detailně promyšlenou Peganou. Tomuto světu věnoval autor hned několik knih a byl to jeden z prvních komplikovanějších literárních fantasy vesmírů.
Začíná toho být spousta, mohli bychom jen vyjmenovávat.
James Branch Cabel, který si přizpůsobil historii, geografii a mytologii nejen USA, psal o královstvích magie, ráji a pekle. Proslavila ho až kniha Jurgen: A comedy of Justice, kterou stejně nakonec zakázali za obscénost. Její hlavní hrdina si nechá splnit přání Koshcei, ďábelským bohem - zbavit se své ženy. Celý rok pak cestuje, aby ji znovu našel a na své cestě potkává mytologická stvoření z příběhů a pohádek. Když pak Cabell vyhrál soud o tuhle knížku, zařídil si procesem obrovskou reklamu, a tak se dostala do povědomí ostatních.
Než se vrhneme na vznikající The Inklings, je tu ještě jeden autor, který za zmínku stojí.
Robert E. Howard, spisovatel z Texasu, který nakonec ukončil svůj život sebevraždou a který nám tu nechal světoznámá díla, jako knihy o Conanovi (Conan a kletba monolitu, Conan Barbar, Conan Dobyvatel a další...) a například Almuric, a jehož jméno bylo do fantasy historie vypáleno postavami jako Solomon Kane nebo Kull, a mohla bych mluvit dál.
Takže tedy...

Přenesme se na začátek třicátých let. Ulicemi Oxfordu právě kráčí C. S. Lewis, vrací se do svého pokoje v Magdalen College, aby mohl uvítat své přátele a členy klubu The Inklings a s nimi porovnat svou literární tvorbu - obohatit se o jejich postřehy a kritiku.
The Inklings (= Tušení) se setkávali dvakrát do týdne. Jména jejich stálých členů jistě budete znát - právě C. S. Lewis, J. R. R. Tolkien, O. Barfield či Ch. Williams a další. Ať už se sešli v podniku The Eagle and Child nebo u Lewise, spojovalo je nadšení pro fantasy a touha po názoru ostatních mistrů v oboru. Spolu si navzájem předkládali nedokončená díla a zaváděli na jejich téma dlouhé diskuze - Pán Prstenů, Předvečer Všech Svatých... to Inklings byli prvními svědky a čtenáři spousty takových děl.


Možná bych mohla pokračovat dál a možná bych neměla. Snad jsem zachovala přijatelnou délku článku, aby vás nezačal nudit.
Historie fantasy je neuvěřitelně pestrá a zajímavá, zvláště vývoj té moderní je poutavý skoro stejně, jako některé její plody. =D Dala bych nevím co všechno, kdybych mohla být přítomna (jen jako čtenář samozřejmě) na jedné jediné sešlosti Inklings a stát vedle zrodu některých klenotů fantasy.
Nakonec, co se úplné současnosti ve fantasy týče, jsem se rozhodla, že výběr knih a autorů nechám na vás a vašich recenzích.
Závěr? Doufám, že jsem vaše požadavky uspokojila. Nejsem bůhvíjaký expert na fantasy literaturu, jen tak okrajově, ted jsem se pokusila předat alespoň to nejdůležitější a článku věnovala spoustu času. Omlouvám se za cokoliv, co vám v článku chybí nebo přebývá. ;)

Podělte se se mnou a ostatními členy o vaše oblíbené fantasy autory a díla, která za to podle vás stojí, ráda se v další četbě nechám inspirovat vaším výběrem.
Pokud máte taktéž nějaký opravdu málo obvyklý žánr, který chcete mít a o němž si myslíte, že ho sami od sebe nezvolíme, napište si o něj!
Těším se na vaše komentáře,
arrivederci!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anika Rodriguez Anika Rodriguez | E-mail | Web | 11. května 2014 v 15:08 | Reagovat

Darren Shan je geniální spisovatel i když se říká že je to Pán hororů nemyslím si že píše horory spíše tomu říkám fantasy, ale toho tu asi každý už četl.
Další spisovatelka je Karen Chance která napsala jednu z mých oblíbených knih Dotkni se temnoty a myslím že to už se za fantasy dá považovat :)

Tady z jmenovaných jsem si oblíbila C.S. Lewise a J. R. R. Tolkiena od kterého naprosto miluji Hobbita :3

2 NathMalorin NathMalorin | E-mail | Web | 11. května 2014 v 15:25 | Reagovat

[1]:
S Darrenem naprosto souhlasím, je to výborný spisovatel se čtivým a chytlavým jazykem, jehož vykreslení světů je prostě... =D
Karen Chance neznám, díky za tip, podívám se (ačkoliv mám teď docela nabitý to-read list).

3 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 17. května 2014 v 11:58 | Reagovat

Zajímavý článek. Přináší všeobecné vzdělání žánrovým nováčkům a zároveň nové zajímavosti veteránům.

4 Teeda Teeda | 17. května 2014 v 23:31 | Reagovat

Já toho tedy moc neznám. Plavu v jiných žánrech a tady se chytám jen občas. :)

5 supergo supergo | Web | 28. září 2016 v 7:09 | Reagovat

půjčka online rokycany :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama