Když se hledá nakladatelství aneb Temnářka radí

15. března 2015 v 11:51
Někteří jste si možná všimli, že členkou LK je i Temnářka, kterou netřeba představovat. A ta sepsala všechno, co ji napadlo k tématu vydání vlastní knihy. Nakonec představí i svoje nejmladší dítko Vílí kruhy. Takže čtěte, poučte se a zkuste to taky! :)


V březnu mi v nakladatelství Mytago vychází druhá kniha s názvem Vílí kruhy. Začínající spisovatelé se mě často ptají, jak pětadvacetiletá holka může dostat rukopis do nakladatelství. Očekávají, že jim prozradím nějaký zázračný trik, díky kterému jim literární redaktorové budou zobat z ruky. Jsou zklamaní, když se dozvídají, že nic takového neexistuje. Pár tipů ale přece jenom mám. Třeba vám poskytne inspiraci můj spisovatelský příběh.

Pravidelněji psát jsem začínala v pubertě jako většina lidí. Výhradně do šuplíku a pro kamarády jsem tvořila přibližně pět let. Domnívám se, že toto intimní vypisovací období je velice důležité a spousta dnešních mladých tvůrců ho opomíjí a hned s první povídkou vyrazí do světa. V první řadě je důležité naučit se základy řemesla. Dejte si s tím trochu načas, hledejte se, piště a přepisujte. Skoro rok jsem navštěvovala kurz tvůrčího psaní a redakční práce. Nešlo o nic prestižního, byl to kroužek ve škole, ale myslím, že je to něco, co by si měl zkusit každý mladý tvůrce. Nejenže má možnost vykročit ze svého stínu a chvíli psát podle zadání. Získá zpětnou vazbu a srovnání s ostatními píšícími lidmi.

V šestnácti letech, v roce 2006, jsem začala pracovat na svých dvou prvních novelách Dnes se neproměňuj a Tvář. O dva roky později k nim přibyl i román Branou snů. Obě knížky vyšly v roce 2009 s půlročním rozestupem vlastním nákladem. Jedna ve vanity press vydavatelství Knihovnička, druhá u Nové formy. Spousta spisovatelů nad touto formou publikace ohrnuje nos a ono se není čemu divit. Knihy vydané vlastním nakladem se většinou nemohou pyšnit kvalitním zpracováním, mívají amatérskou obálku, chybí zde redakční práce a profesionální sazba.

Pokud to ale se psaním myslíte vážně, dle mého není od věci si svůj rukopis nechat alespoň vytisknout a svázat třeba kroužkovou vazbou. Vidět svůj román zalomený do knižního formátu taky není od věci. Navíc je takto upravený text pro čtenáře příjemnější než dlouhý text, který musí číst na počítači. Pokud si takto necháte vyrobit dejme tomu dvacet knih nebo klidně sešitů a rozdáte je přátelům a známým, okusíte taky v malé míře, co to obnáší být spisovatelem a jestli to vůbec chcete. Podepíšete pár knih, budete muset o svých příbězích mluvit před cizími lidmi, kterým se váš román dostane do ruky, třeba získáte pár věrných fanoušků nebo si poslechnete rozlícenou kritiku. Možná zjistíte, že vašim příběhům bylo v šuplíku lépe a že vás víc baví psát si sám pro sebe. I to se stává.

Měla jsem poměrně štěstí, obě knihy vydané vlastním nákladem si získaly své čtenáře a přes jejich poněkud neprofesionální úpravu je po nich mezi lidmi stále poptávka. V roce 2009 jsem si také založila blog. Mladí autoři mají často tendenci internetovou publikaci podceňovat, dle mého je zapotřebí vstupovat i do kybersvěta s jasnou vizí a nadhledem. Na blogu jsem publikovala hlavně povídky a články o tvůrčím psaní. Později se blog probojoval mězi pět nominovaných literárních blogů v soutěži Blog roku 2012.

Důležitým bodem v seznamu, i když dle mého často přeceňovaným, jsou literární soutěže. V začátcích je ideální využít každou příležitost, samozřejmě povídky musí mít dostatečnou kvalitu. Ne vždy se podaří umístit se, ale pokud ano, výsledek může stát za to. Takto se moje povídky dostaly do sborníků Mlok, Kočas, Žoldnéři fantazie, Poselství píšťaly, Tiché písky nebo kupříkladu Bratislavská bludička. Sama jsem porotcovala soutěže na již zrušeném webu Fantasia a New weird.

Na Vánoce roku 2010 jsem se rozhodla publikovat na blogu interaktivní povídku. Projekt se setkal s nečekaným úspěchem a čtenáři mi psali, jestli už jsem příběh nabídla nějakému nakladatelství, že by si zasloužil jít do tisku, aby si ho mohli vložit do knihovny. Tak jsem povídku z internetu stáhla, opravila pár překlepů a nabídla ji vydavatelství. Ozvalo se hned třetí a knížka vyšla v zaří roku 2011 pod názvem Hladová přání.

Spousta mladých tvůrců si myslí, že vydáním knihy jejich práce končí. Opak je ovšem v dnešní době pravdou. Poté, co se jejich dítko objeví na světě, je zapotřebí ho dostat ke čtenářům, což ze začátku nebývá jednoduché. Zařídit si propagační článek nebo recenzi, domluvit besedu nebo přednášku na conu nebo se třeba pravidelně starat o facebookové stránky a webovky. Často tyto aktivity zaberou spisovateli více času než samotné psaní.

V roce 2012 jsem se stala lektorkou Literárních dílen v Knihovně Jiřího Mahena, letos úspěšně probíhá už třetí ročník, máme vydaný sborník Zapadlý kout. Co se týče románové tvorby, přibližně na tři roky jsem se de facto odmlčela. Vílí kruhy jsem začala psát už lednu 2012, ale cesta k vydání se trochu protáhla, protože jsem byla nespokojená v nakladatelství, ve kterém mi vyšla Hladová přání, a tak jsem se rozhodla odtud rukopis stáhnout. Až na sklonku roku 2013 se rukopis dostal na stůl externímu redaktorovi nakladatelství Mytago Janu Galetovi, který jej doporučil k vydání. Rok jsme na něm pracovali a kniha je po pár peripetiích, které budu dávat k dobru na besedách, momentálně konečně připravená jít do tisku.

Píšu s menšími přestávkami více než dvanáct let. Pokud se chcete stát spisovateli, tak počítejte s tím, že je to běh na dlouhou trať a často budete mít chuť se na to vykašlat a jít dělat něco "užitečnějšího". Pokud v sobě skutečně nosíte příběh, který prostě musíte lidem sdělit, nevzdávejte to. Bude se psát jen o vašich úspěších, většina neúspěchů bývá zapomenuta. A že jich je. Nahoru to jde slepičími krůčky, ale nakonec se tam dostanete.

Vílí kruhy
Anotace:
Když bohové z Aze zničili svět na Souši, stvořili si nový pod mořem - ponuré místo osvětlované mechanickým sluncem. Po tisíciletích, během nichž v Podmoří vznikla rozvinutá civilizace, se objevila nová božstva. Otevřený konflikt mezi dvěma pantheony skončil křehkým příměřím. Místo rozkvětu však přichází další krize.

Po hravé odbočce Hladových přání se Tereza Matoušková vrací k událostem na velkém jevišti Podmoří. Mechanické slunce pohasíná, staří bohové se zavřeli ve svých příbytcích a mladé příliš tíží hříchy minulosti. Podmořské národy si tak musí pomoci samy. Kolují zkazky o moci, která dokáže udržet zmírající vegetaci i bez slunečního světla. Vládnou jí Víly, zahořklé bytosti, které se nikdy nesmířily se zánikem života nad hladinou. Osud ostatních kultur je nezajímá a jejich kouzla se živí krví.

Schyluje se k válce, která nebude mít vítězů.

Audioukázku si můžete poslechnout na youtube

Trailer najdete na stejném místě :)

Na blogu Jany Elinor Poláčkové pak najdete na Vílí kruhy recenzi.

A konečně, pokud vás všechno výše zmíněné zaujme, vaše kroky povedou k poslednímu místu a k poslednímu činu, totiž k objednání :)









 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | E-mail | Web | 16. března 2015 v 13:48 | Reagovat

Pokud se mi příběh povede ještě letos zdárně dokončit, upravit nesrovnalosti, překlepy a další chyby, velmi ráda bych ho nabídla nakladatelství s tím, že poslední možností by bylo vydání vlastními náklady. Pár výtisků pro mé čtenáře, pro příbuzné... a samozřejmě pro mě. :-) Opravdu si přeji držet v rukou svůj příběh, první dítko v knižní podobě, přičichávat ke stránkám a každé ráno se probudit, podívat se na něj a mít hned krásnější den z pocitu, že jsem si svůj sen dokázala splnit. :-) A pokračovat v dalším rozepsaném příběhu, kterých se mi za poslední rok nahromadilo spoustu (holt problém velice plodné Múzy a toho, že ne všechno se hodí do daného příběhu). Opravdu moc ráda píšu, už odmalička, kdy jsem začínala s trochu přejatými pohádkami (například pokračování Malé Mořské Víly :-D to byl legrační příběh :-D )

Vílí kruhy si určitě přečtu, už se na ně těším a chystám si na ně místo v knihovničce. :-) Smím se zeptat, zda už víš přesnější datum, kdy vyjdou? :-)

2 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 16. března 2015 v 21:35 | Reagovat

[1]: Momentálně jsou v tiskárně, dneska tam Alena posílala ještě nějaké podklady k obálce. :-) Takže se dá počítat, že během čtrnácti dnů by snad venku být mohly. Snad se to tam nikde nezasekne. :-)

3 Choi Mari Choi Mari | Web | 23. března 2015 v 9:42 | Reagovat

Já zatím zkouším jen literární soutěže (a v jedné jsem i uspěla!), k pokusu o vydání se chci uchýlit až, když si budu jistá, že by to za vydání stálo. Momentálně píšu jeden příběh, který se mi zdá dobrý, ale než se rozhodnu k nějakému takovému kroku, tak jej chci dát přečíst pár lidem, abych si byla jistá, že to není naprostá blbost (u delších příběhů mi zatím moc nejde udržet kvalitu po celý příběh, nějak mi to tam stoupá a klesá).

4 Myšák Myšák | Web | 27. dubna 2015 v 12:06 | Reagovat

Jak prosímtě píšeš dopis s žádostí o vydání knihy do nakladatelství? Párkát jsem zkoušela takhle poslat svou sbírku kreseb, ale v komerčních mě zatím poslali všude do háje ;-)

5 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 9. května 2015 v 20:36 | Reagovat

[4]: Zdvořile, slušně, přehledně, zmíním se o tom, kde a jak jsem publikovala v minulosti, ale nevytahuji se. Na internetu existuje spousta návodů. Podle mě je důležité, aby už měl člověk nějaké zkušenosti a jméno, když začne něco takto nabízet.

Z mé zkušenosti autora fantasy - často se mi stává, že když se mi člověk nabídne a kreslí fakt dobře, udělá mi pár fanartů a je spolehlivý, poprosím ho, aby mi nakreslil nějaké ilustrace oficiálnější rázu nebo ho doporučím dál. Je to běh na dlouhou trať, ale pokud kreslíš i fantasy, tak se klidně ozvi na mail (terezamatouskova@post.cz), můžeme se domluvit na nějaké spolupráci.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama