Představujeme další autorku aneb Michaela Brunnerová

18. dubna 2015 v 21:13 | Elwin Smaragdová |  Doporučujeme
Technika má své výhody a jednou z nich je kontakt. Ať už vám píšou známí nebo cizí lidé, vždy se dozvítě něco nového. Na náš facebook před týdnem přišla zpráva a ta vedla k níže uvedenému článku. Představíme v něm spisovatelku různorodých žánrů. Tak se pohodlně usaďte a užijte si další výlet do světa fantazie.


Michaela Brunnerová je česká začínající autorka, narozená v roce 1977 v Praze. Se svou autorskou tvorbou začala v roce 2001, kdy se jí narodil první syn. Její první dvě knihy proto patří dětem - Kola času (fantasy) a Bez boje se nevzdám (povídky, pohádky o bojovém umění). Dětské knihy vznikají ve spolupráci s logopedy a odborníky na poruchy čtení a výslovnosti - dětské knihy proto obsahují speciální druh písma, odsazení řádků..., aby se dětem usnadnilo čtení. V současné době se připravují dvě knihy pohádek (o zvířátkách a fantasy pro starší děti / obě knihy jsou stylizované pro čtení s porozuměním).
Jako autorka knih pro dospělé je nevyhraněná - má ráda výzvy a experimentuje se zajímavými myšlenkami. Proto v jejím *šuplíku* naleznete fantasy, sci-fi, post-katastrofické sci-fi, velmi netradiční příběhy o upírech, povídku o pirátech, dobové příběhy, a i romány ze současnosti.
V červnu 2014 v yšla pro dospělé kniha Upír z Chicaga. Na své si přijdou milovníci dobrodružných příběhů a milostných vzplanutí a lechtivějšího čtení. Dále probíhá korektura na dalších třech titulech: Historický příběh o vrtkavosti lásky a života. Post-katastrofická povídka z nedaleké budoucnosti. A o osudech posádky hvězdné lodi, která se vydala zmapovat vesmír (ukázku z této knihy najdete na konci článku).

A co mne ke psaní přivedlo? Nejspíš touha zhmotnit sny a představy, se kterou se potýkám již od dětství. Ale dřív jsem k tomu neměla moc odvahy - koupila jsem si sešit, chvíli okusovala tužku a pak ho vrátila do šuplíku. S narozením mého prvního syna se stal "malý zázrak" a otočil mi život naruby po všech stránkách.
Kdybych byla malíř, nejspíš bych dokázala myšlenku vyjádřit jedním obrazem :) Bohužel štětcem nevládnu. Psaní se pro mě tak stalo úžasným způsobem relaxace. Navíc to má oproti ostatním koníčkům úžasnou výhodu - když vám někdo znepříjemní život, můžete si stvořit v příběhu postavu a řádně si na ní vybít emoce :D Všechny příběhy, které jsem doposud napsala, se mi v mysli odvíjejí jako film, já jen dopisuji titulky - proto je asi styl mého psaní trochu neobvyklý - píši pokaždé z pohledu jedné osoby, nestavím se tedy do role vypravěče. Čtenář je tak současně propojen s hlavní hrdinkou /hrdinou a vidí to co oni, slyší to co oni. Pokud by čtenáře zajímala má profese - učím juniory bojové sporty /konkrétně Lok Yiu Wing Chun Kung-fu :) Letos to bude 20 let :)

Na přání jsem vybrala ukázku ze scifi příběhu Past Atala Resur
V kostce řečeno příběh vypráví o dívce, která se dostane na kosmickou loď, která je poslána do soustavy Kepler, aby ji zmapovala. Rada má v plánu kolonii osídlit novou generací vědců a rozšířit tak lidský pohled na vesmír a získat nové nerostné bohatství. Během cesty se hlavní hrdinka nakazí virem a v jejím těle dojde k zvláštní proměně. Shodou podivných událostí je loď přenesena do jiného vesmíru a posádka je uvězněna na velmi zvláštní technicky vyspělé planetě bez obyvatel. Současně je tam s nimi uvězněn mimozemský cestovatel, který se tam omylem připletl. Všichni se musí dostat pryč, než je planeta zahubí.
*****
Trvalo mi týdny, než jsem to uměla vědomě ovládat, ale stálo to za to!
Dokázala jsem přijmout sama sebe, jako novou bytost. Zakázala jsem si strach z neznámého a otevřela se pocitům ostatních. Díky tomu mě přestaly pronásledovat noční můry. Mohla jsem opět v klidu spát!
A pak jsem zemřela.
Zní to hloupě, já vím, ale opravdu jsem zemřela. Stále si v paměti dokola omílám, co se vlastně stalo…
…byli jsme na cestě už něco přes šest měsíců. Plnila jsem své povinnosti a nenápadně sledovala Corin tým.
Před čtyřmi dny jsem se s Traci potkala ve výtahu, když jsem mířila do jídelny. Vystoupila o palubu níž a velmi okatě mě přehlížela.
Jen pro pořádek jsem se dotkla konečky prstů místa, kde se opírala zády o zeď. A to co jsem ucítila mnou otřáslo!
Na patře se mi rozlila odporná pachuť zrady! Ráda bych si myslela, že se mýlím, ale mé zesílené empatické schopnosti byly neomylné.
Měla jsem to hned nahlásit kapitánovi, ale nechtěla jsem ho zbytečně děsit. Taky tu byla možnost, že se ta zrada netýkala přímo jeho.
Pročistila jsem si mysl a vystoupila z výtahu.
Ross zrovna nosil talíře na stůl. Kapitán si v koutě povídal s Willem, Carl žertoval s Lenou a Tiou. Dalia stála stranou a vířila řasama na Marka, který přivřenými víčky hypnotizoval Sade, která o něčem diskutovala s Didierem.
Ostatní ještě nedorazili, nebo měli službu na můstku.
Snow se rozběhl ke kapitánovi a položil mu své, teď už obří tlapy na ramena a strkal mu do tváře čenich.
Šla jsem pomalu za ním a pobaveně sledovala Willův vyděšený výraz.
Snow byl "trošičku" větší, než se slušelo na průměrného tygra jeho druhu. Když si stoupl na zadní, byl už větší než kapitán.
"Snow! Slez ze mě dolů! Ross má pro tebe určitě schovanou pořádnou kost!"
Tygr nadšeně vycenil tesáky a otočil hlavu ke mně, jako by čekal na svolení.
Usmála jsem se na něj a přikývla. Ještě jednou olízl kapitánovi vděčně tvář a jako střela zmizel za dveřmi od kuchyně.
"Právě jsem Willovi říkal, že…"
Zezadu do mě prudce vrazila Dalia. Z toho, co jsem z ní ucítila, se mi zvedl žaludek!
Nepřemýšlela jsem nad tím, co dělám a skočila před kapitána.
Břichem mi projela ostrá bolest.
Sirény se rozječely. Hololékař se nade mnou sklonil.
Tia zbledla a zhroutila se Leně do náručí.
Ležela jsem na zemi a roztřesenými prsty se snažila odstrčit vlhký čenich. Z břicha mi trčel nůž!
Ross měl ruce zmazané mou stříbrnou krví a něco mi šeptal.
Neslyšela jsem ho. Má mysl odmítala přijmout bolest těla a odnesla mě do Modrého ráje. Odtamtud jsem se dívala vzhůru a sledovala jejich vyděšené tváře.
Naložili mě na servírovací vozík a odvezli na ošetřovnu.
Marka a Dalii jsem nikde nezahlédla.
1.důstojník ze mě pak vytáhl nůž a snažil se zastavit krvácení.
Přístroje nad mou hlavou vydávaly táhlý tón - byla jsem MRTVÁ!
Ale ani on ani Ross to nechtěli vzdát. Přes hodinu bojovali s přírodou. Marně.
Kapitán svíral kolem krku Snowa a nutil ho, aby zůstal ležet v klidu u dveří.
I bez doteků jsem cítila jejich strach a bezmoc.
Po marném boji mě odpojili od přístrojů a zavřeli do chladícího boxu.
Křičela jsem na ně, ale neslyšeli mě. Po tvářích jim stékaly slzy a já neměla šanci jim říct, že jsem pořád tady! Mé tělo bylo možná mrtvé, ale má mysl NE!
Ležela jsem ve tmě a chladu a začínala vyšilovat! Musí přeci existovat nějaká cesta, jak se odtud dostat!
Bušila jsem pěstmi do zářivě modrých stěn své mysli, ale bylo to k ničemu.
Snažila jsem se přijít na to, co se mi vlastně stalo - rána nožem byla hluboká, ale nebylo to tak vážné zranění, aby si s tím lékař a regenerační komora neporadili! V tom bylo něco jiného.
Mysli! Mysli!
Vrátila jsem se do temné místnosti plné bledých vzpomínek a postupně si nechala promítat tváře a dialogy od doby, co se mě Cora snažila dostat z lodi. Někde jsem něco musela přehlédnout!
Mysli! Mysli!
Přehrabovala jsem se ve svých vzpomínkách nekonečně dlouho - nebo to bylo jen pár vteřin? Neměla jsme vůbec pojem o čase…
A pak do sebe začaly najednou všechny jednotlivé kousky zapadat - kapitán říkal, že je lepší mít nepřítele na očích! Ale nikdy se nezmínil, co se stalo se zbytky viru MZX, který Cora ukradla Leně! Je dost možné, že se ho pokusili otrávit úplně stejně jako mě. On BYL ze Země! Kdybych se to toho nepřipletla, mohla ho Dalia jen nepatrně škrábnout, nebo stačilo nůž vyměnit u stolu… kdybych před něj neskočila, ležel by tu teď místo mě!
To dávalo smysl! Proto mě to úplně nezabilo! Vir znovu posílil mou mysl, ale vyřadil mi tělo z provozu, jako minule. Ale tentokrát se mi vir dostal přímo do krve, do masa, do orgánů… Může trvat měsíce, než ztuhlost těla povolí! Jestli vůbec povolí.
Dá se předpokládat, že nebudou stát o to, aby předali mou mrtvolu sestře a pohřbí mě do vesmíru. A to bude skutečně konec!
Mysli! Mysli! Mysli!
Všechny ty testy - co měly společného?!
VÝBOJE!
Kapitán cítil chvění - výboj mi způsobil zástavu srdce - cítím je, když se někoho dotknu!
VÝBOJE!
Když k nim donutím svou mysl, možná to bude stačit k tomu, aby mi srdce zase naskočilo a začalo bít!
Ani na vteřinu jsem nezapochybovala o tom, že to je nesmysl. Byl to jediný plán, který jsem měla a já NECHTĚLA ZEMŘÍT!
Vrátila jsem se znovu do temné propasti vzpomínek. Pohroužila jsem se do zásuvek své paměti a zkoušela si znovu vybavit své noční můry - bolest, smutek, zoufalství, utrpení, bezmoc, beznaděj…
Celá duše mě bolela. Ale nezmohla jsem se na víc, než na slabé zajiskření. Ale i to málo stačilo k tomu, abych to nevdala. Zkoušela jsem to dál a dál…
A pak někdo otevřel dvířka chladícího boxu. Vysunul lůžko s mým ztuhlým tělem do ostrého světla a přitáhl si ke mně židli.
Kapitán?!
Snow se opřel předními packami o jeho stehno a hlavu si položil na mě.
"Vypadá, jako když spí. Taky bych si přál, aby tu byla s námi. Neměl jsem ani možnost jí poděkovat. Je to moje vina, že už tu není! Měl jsem ji nechat na Gama 3. Vdala by se, měla děti." V hlase měl pláč.
Snow tiše naříkal a olizoval mi bezvládnou ruku. Soustředila jsem veškerou svou bolest a zoufalství na své srdce.
Nic.
Ani jiskřička.
Zkoušela jsem to dál, dokud se neotevřely dveře. Uslyšela jsem Carlův hlas: "Pane, je čas. Kryokomora je připravená."
Kapitán se zvedl a donutil Snowa, aby ze mě slezl.
"Hned jsem tam."
"Dobře pane."
Počkal, až Carl odejde a pak mě pohladil po ruce. Co bych dala za jeden jediný siný výboj!
"Sbohem, maličká."
Políbil mě na čelo a zasunul zpět do boxu. Dvířka udusila nářek Snowa.
NÉ!!!

Všechno kolem mě vybuchlo v jasně modré záři…

Michaelu Brunnerovou samozřejmě najdete i ve virtuálním světě.
- web: Knihy Michaely Brunnerové

- již vydané knihy
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Claire Claire | E-mail | Web | 19. dubna 2015 v 20:40 | Reagovat

Se zhmotněním snů se naprosto ztotožňuji.

Krásně napsané.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama