Září 2015

Říjnovo-prosincový duel

22. září 2015 v 11:23 | Elwin Smaragdová |  DUEL
Září se nám chýlí ke konci a bylo celkem příjemné, co vy na to? I to sluníčko se nakonec ukázalo, procházky v parku získaly příjemný nádech a člověk se nebojí, že se rozplyne jako ten nebohý upír. Všechno je mnohem snesitelnější a téměř u ničeho nehrozí infarkt. Ano, podzím má své kouzlo (i navzdory škole, přátelé!). A protože jsem vám slíbila duel, tak ho tímto oficiálně vyhlašuji!

Alternativní konec podle Kiwi Zelené

6. září 2015 v 13:48 | Elwin Smaragdová |  Témata
Když budete potichu, povím vám krátký příběh o šlechtici, jehož žena ho za nos vodit chtěla a paroháče z něj dělat zamýšlela. Ten šlechtic sídlil na majestátném hradě, ale jeho žena přesto strachu neměla, aby tajně na kněze dělala oči. Slíbila mu štít, který ho před vrženými šípy ochrání. Nebyly to ledajaké šípy, způsobovaly výkřiky ach i och. Kněz měl v noci proklouznout zadní bránou hradu po posledním zatroubení na roh a tichounce zaklepat. Její muž už totiž tou dobou bude jistě dlouho spát.

Však manžel past nastražil. Svolal všechny své sluhy, důrazně jim připomenul, aby jenom zůstali potichu a vedl je k zadní bráně, kterou se měl kněz proplížit. Potom jim poručil, aby vykopali hlubokou jámu a vysvětloval: "Viděl jsem vlka potulovat se po okolí, který slídil po slepicích, husách a kachnách. Jeho řemeslo rád bych pohřbil."

Když byla jáma vyhloubená a tence vrstvou proutí zakrytá, přivázali jako návnadu husu.

Nadešel čas posledního zatroubení rohu, aniž by žena měla nejmenší tušení o opatřeních svého muže. Hradní pán se s ní přátelsky bavil a zamířil - jako obvykle touhle dobou - do postele. Ve skutečnosti šel do ložnice se svým nejspolehlivějším sluhou a posadil se s ním do arkýřového okna tak, aby mohl vlčí jámu pozorovat. Přitom zuřivě zašeptal: "Věřím, že ho dopadneme!"

Zatímco stáli ve své pozorovatelně, přišel hladový vlk. Opatrně se kolem jámy plížil. Když uviděl husu, chňapl po ní a propadl skrz tenké proutí. S těžkým žuch spadl do jámy. Když už chtěl sluha vyrazit, zarazil ho hradní pán: "Zůstaň tady, je-li ti život milý! Moje žena nesmí nic postřehnout. Jsem si jist, že dnes budeme mít mnohem větší kořist. Nesmíme se tedy ukvapit a musíme čekat tak dlouho, jak bude třeba."

Konečně se vzduch rozechvěl posledním zatroubením rohu a kněz na cestu ku hradu se vydal, ku roztoužené hradní paní. Šel svou cestou, aniž by jámu spatřil. A tak šlápl na roští a s hlasitým rachotem propadl se do díry. K smrti vyděšený zasténal: "Tady mi někdo něco zlého naplánoval! Ďábel sám mu našeptávat musel, neboť mi polévku řádně přesolil. Kdybych měl nejmenší tušení, co mě tu očekávat bude, nikdo by mě sem nedostal! Na tenhle nápad musel přijít opravdu vydařený kuchtík!"

A znovu chtěl sluha vyrazit, aby knězi v jámě vyčinil a znovu ho hradní pán zadržel. "Ne! Ještě nejsem u konce. Větřím divokou zvěř. Jen počkej, ještě chvilinku posečkej."

Když kněz v daný čas nedorazil, byla hradní paní nejistá, protože to k ní neměl daleko. A protože věřila, že její manžel v posteli spí, zavolala tajně svou služebnou a pošeptala jí...

10 slov

2. září 2015 v 19:57 | Elwin Smaragdová |  Témata
Na září jsem slibovala zadání v podobě 10 slov a dnes se je dozvíte. Byla to hra osudu, požádala jsem 10 lidí o 10 čísel a vzala první slova z různých stránek. Výsledek je možná maličko děsivý, ale věřím, že si s tím poradíte. Jak by to tedy mělo vypadat?

Máme nové logo

1. září 2015 v 20:47 | Elwin Smaragdová
O půlnoci vypršel termín pro odesílání návrhů na nové logo Literárního klubu. A dnes vám ho s radostí můžu představit. Jdeme na to stejně jako Google, který do toho dnes také práskl. Jsme prostě styloví!