Alternativní konec podle Kiwi Zelené

6. září 2015 v 13:48 | Elwin Smaragdová |  Témata
Když budete potichu, povím vám krátký příběh o šlechtici, jehož žena ho za nos vodit chtěla a paroháče z něj dělat zamýšlela. Ten šlechtic sídlil na majestátném hradě, ale jeho žena přesto strachu neměla, aby tajně na kněze dělala oči. Slíbila mu štít, který ho před vrženými šípy ochrání. Nebyly to ledajaké šípy, způsobovaly výkřiky ach i och. Kněz měl v noci proklouznout zadní bránou hradu po posledním zatroubení na roh a tichounce zaklepat. Její muž už totiž tou dobou bude jistě dlouho spát.

Však manžel past nastražil. Svolal všechny své sluhy, důrazně jim připomenul, aby jenom zůstali potichu a vedl je k zadní bráně, kterou se měl kněz proplížit. Potom jim poručil, aby vykopali hlubokou jámu a vysvětloval: "Viděl jsem vlka potulovat se po okolí, který slídil po slepicích, husách a kachnách. Jeho řemeslo rád bych pohřbil."

Když byla jáma vyhloubená a tence vrstvou proutí zakrytá, přivázali jako návnadu husu.

Nadešel čas posledního zatroubení rohu, aniž by žena měla nejmenší tušení o opatřeních svého muže. Hradní pán se s ní přátelsky bavil a zamířil - jako obvykle touhle dobou - do postele. Ve skutečnosti šel do ložnice se svým nejspolehlivějším sluhou a posadil se s ním do arkýřového okna tak, aby mohl vlčí jámu pozorovat. Přitom zuřivě zašeptal: "Věřím, že ho dopadneme!"

Zatímco stáli ve své pozorovatelně, přišel hladový vlk. Opatrně se kolem jámy plížil. Když uviděl husu, chňapl po ní a propadl skrz tenké proutí. S těžkým žuch spadl do jámy. Když už chtěl sluha vyrazit, zarazil ho hradní pán: "Zůstaň tady, je-li ti život milý! Moje žena nesmí nic postřehnout. Jsem si jist, že dnes budeme mít mnohem větší kořist. Nesmíme se tedy ukvapit a musíme čekat tak dlouho, jak bude třeba."

Konečně se vzduch rozechvěl posledním zatroubením rohu a kněz na cestu ku hradu se vydal, ku roztoužené hradní paní. Šel svou cestou, aniž by jámu spatřil. A tak šlápl na roští a s hlasitým rachotem propadl se do díry. K smrti vyděšený zasténal: "Tady mi někdo něco zlého naplánoval! Ďábel sám mu našeptávat musel, neboť mi polévku řádně přesolil. Kdybych měl nejmenší tušení, co mě tu očekávat bude, nikdo by mě sem nedostal! Na tenhle nápad musel přijít opravdu vydařený kuchtík!"

A znovu chtěl sluha vyrazit, aby knězi v jámě vyčinil a znovu ho hradní pán zadržel. "Ne! Ještě nejsem u konce. Větřím divokou zvěř. Jen počkej, ještě chvilinku posečkej."

Když kněz v daný čas nedorazil, byla hradní paní nejistá, protože to k ní neměl daleko. A protože věřila, že její manžel v posteli spí, zavolala tajně svou služebnou a pošeptala jí...


"Běž tiše a nikde se nezastavuj, běž a podívej se, zdali pak u zadní brány někdo nečeká, zdalipak nemá můj milý problémy. Věřím ti a ty zas věř mně- na nic se nevyptávej a přiveď mi ho sem."
Služebná vždy věrná své paní, nevědouce ničeho vydala se k zadní bráně tichými krůčky. Bez tušení sebemenšího po stezce se ubírala, prohlížejíc zákoutí s obezřetností jen služebnictvu vlastní. V chvíli jí málem poslední zahlédla jámu temnou chabě zakrytou roštím již polámaným. I zastavila se nad tou podivnou jámou, z níž se bolestné vytí vlčí ozývalo spolu s nářkem jisté tajemné osoby. Toť jistě ten, pro nějž mě paní má poslala, chycen v důmyslné pasti, dovtípila se služebná a spěchala zpravit o tom hradní paní.

Mezitím hradní pán se svým sluhou vyčkával u arkýře, čekajíc na další vlky plížící se tmou k hradu. Tu pán hradu zahlédl osobu blížící se k jámě, dříve než ji však potkal stejně nešťastný osud jako bytosti předešlé, zmizela. "Vlci vyčmuchali mou jámu, kořist se vyplašila a stáhla se do kouta. Dnes již další nepřijde," zlobil se pán. Pak povídá sluhovi: "Pojďme se podívat, jakou zvěř to k nám vítr zavál." Vydali se tedy k jámě, aby v ní zřeli kněze s vlkem chyceného. Oba potlučení a zahanbení, jeden jako druhý. Pán vyrazil okamžitě k své paní, připraven vyčinit jí do tváře jí vrhnout její nezdařenou nevěru, v duchu si plánujíc její žalostný osud.

Jaké bylo jeho překvapení, když v jejích komnatách narazil na řadu služebných předávajících si plátna, vědra vody a koše s bylinami. "Co se to tady děje?" zeptal se zcela zaskočený nejbližší ženy. "O běda pane, vaší paní je velmi zle, náhle se jí přitížilo, horečkou jen hoří. Zakázala nám obtěžovat vás, aby jste prý neměl zlé spaní, ale myslím, že sama ztrácí naději- vždyť dala poslat i pro kněze! Nikdo neví, co jí je, možná snad nějaký zlý duch ji posedl," lamentovala služebná, ale pán ji už neposlouchal, spěchajíc za svou paní. Ta ležela na lůžku, bledá jako luna, orosená jako ranní tráva a vzdychala. Právě dostávala obklad od své nejbližší služebné a šeptala jí: "Kde je můj kněz? Cítím, že už nevydržím dlouho odolávat." Vyděsil se hradní pán a zalykajíc se výčitkami nechal poslat pro kněze. Ten nejprve nechápal ani za mák, vycítivše však svoji šanci odsouhlasil hradnímu pánu vše a dal jeho ženě rozhřešení. Hradní pán byl vývojem situace natolik znejistěn a strachem o svou, rázem jak lilii čistou ženu, ochromen, že zapomněl na celou svou past na divé vlky, netušíce, že nejdivější zvíře si sám hřál na prsou- svou ženu. Ta byla natolik duchapřítomná, že když ji služebná zpravila o vlčí jámě, jala se předstírat smrtelnou nemoc, aby zachránila čest kněze i svou vlastní. Vytušila totiž bystře úklady svého manžela. Hradní pán však nerozpoznal lest z její strany a v duchu se jí nastokráte omlouval za svá planá podezření, vždyť chytil vlka nesprávného ve své podezřívavosti.

Paní se s požehnáním Božím od kněze a s pomocí léčivých bylin a obkladů postavila na nohy, aniž by snad její muž pojal podezření. Uvědomivše si, že má po svém boku žárlivého muže schopného ledajakých činů, upustila od svých dobrodružství a žila s ním v klidném manželství. Tak se to alespoň obyčejně vypráví.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama